Otevírá se nové Armádní muzeum na Žižkově. „Před Němci se exponáty schovávaly do kotelny pod Spartou,“ vypráví historik

Historický okamžik se blíží, zítra se po 4leté rekonstrukci otevře komplex budov Armádního muzea Žižkov. Při vzniku instituce stál generál Rudolf Medek, významný legionář. Jak jeho působení tehdy vypadalo?

Generál Rudolf Medek nebyl jenom legionář, byl hlavně spisovatel, básník. Prožil kus života v legiích v Rusku. Když se vrátil, byl pověřen prezidentem republiky Tomášem Garriguem Masarykem, aby začal budovat Vojenské muzeum Republiky československé. Šel za svým cílem, psal dopisy, objížděl známé, aby tu myšlenku podpořil. Když podporu získal, začal tlačit na to, aby muzeum mělo svoji vlastní krásnou budovu.

Počátky muzea můžeme datovat někde na Sibiři u našich vojáků v roce 1917 1918, kdy podplukovník Klecanda vydal pokyn ke sběru památek na působení československého zahraničního vojska. A tato věc začala velice dobře fungovat.

Armádní muzeum|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

V československých legiích nebyli jenom vojáci. Byli to běžní lidé, kteří narukovali v rámci Rakouska-Uherska, pak se stali československými vojáky. Věděli, že jejich působení jednou bude nutné přiblížit a bude to důležité, tak ty věci dávali dohromady, uchovávali si je jako památky, chtěli je pak odevzdat a odevzdali je. To je taky základ té sbírky.

V roce 1948 přišel komunistický převrat, asi musely následovat personální čistky. Jak se muzejních sbírek dotkla 50. léta?

Zajímavostí je, že muzejních sbírek se to moc nedotklo. Personální čistky se dotkly hlavně lidí, kteří dělali samotnou vědu a historii československých legií a druhého odboje. Většina prvorepublikových muzejníků, kteří přežili 2. světovou válku a kteří po ní pracovali ve Vojenském historickém ústavu, tam zůstali, byť bylo muzeum upozaděné.

To už museli chtít zlikvidovat Němci, ne?

Muzejníci se zachovali velmi dobře pro budoucnost a některé předměty, které byly velmi důležité – jako třeba památky na československé parašutisty z operace Anthropoid – přejmenovali nebo přečíslovali na něco úplně jiného. Ale pochopitelně i Němci před 2. světovou válkou a po okupaci měli tuhle instituci vyhlédnutou. Když přijeli do protektorátu, tak ji 15. března obsadili a spousta lidí, kteří byli ve Vojenském historickém ústavu zaměstnáni, 2. světovou válku nepřežila.

Čtěte také

Váleční hrdinové? Největšími hrdiny jsou ženy a ti, kteří na ně čekali doma, říká ředitel muzea letecké bitvy nad Krušnohořím

Nicméně sbírky byly uchovány, některé byly schovány. Měli jsme sbírky, které byly zazděné v kancelářích přímo v té budově a celou válku na ně Němci nepřišli. Jednalo se třeba o prapory československé armády, významné busty československých představitelů a vůbec věci, které byly spojené s prezidentem Masarykem a prezidentem Benešem. Ty byly třeba schované pod stadionem Sparty na pražské Letné – v kotelně. A některé sbírky si rozebrali zaměstnanci Vojenského historického ústavu a buď u nich, nebo jejich příbuzných byly celou válku uchovávány.

Myslím si, že žijeme ve společnosti, kde se „všechno vykecá“. Jak je možné, že tohle opravdu bylo tajemství, které se udrželo?

Je to s podivem. Nicméně vlastenecký duch a povinnost uchovat ty věci před okupanty byla strašně důležitá a ukázala se taky v roce 1968. Můžeme ještě pokračovat dál. V té době třeba knihovníci, kteří u nás pracovali, sebrali nádherné plakáty z 21., 22., 23. srpna, které byly z horní části Václavského náměstí, které lidé tvořili. To všechno sebrali, schovali a my jsme to našli, až když jsme vyklízeli budovu před rekonstrukcí, ve velkých deskách za skříněmi. Následně nám strašně pomohl Jiří Stivín, který nafotil tu horní část Václavského náměstí a my jsme podle jeho fotek mohli identifikovat, že plakáty jsou skutečně z horní části Václavského náměstí.

Jak se dostal Jiří Stivín do Vojenského historického muzea? Podle jakého kritéria jsou vybírány předměty z vojenských misí? Kolik tisíc předmětů je ve sbírce muzea? A jakou unikátní výstavu by Aleš Knížek rád připravil? Poslechněte si celý rozhovor.