Otazníky nad střídavou péčí o děti

Novela zákona o rodině, platná od poloviny roku 1998, umožňuje soudům svěřit dítě po rozvodu do tzv. společné či střídavé péči rodičů. V praxi je tento paragraf uplatňován pouze v jednom případě ze sta. Oslovili jsme tři rodiny, které střídavá péče svým způsoanbem poznamenala. V jednom případě rodiče o péči přímo nestáli a přesto jim byla soudem nařízena. Nebo si péči přáli, ale nakonec nebylo o střídavé péči rozhodnuto. Například o sedmileté Pavlíně rozhodla soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Jaroslava Kolářová, že bude žít půl roku u maminky a půl roku u tatínka. Ačkoliv matka s rozhodnutím soudu nesouhlasila, podrobila se rozsudku a svému stále ještě manželovi dceru předala. Po 27 dnech skončila malá Pavlína na psychiatrii ve Fakultní nemocnic Motol v Praze.

matka Pavlíny:
Pro mě to znamenalo udělat ústupek, aby to Pavlína přestala odnášet, jak to odnášela. To znamená, že jsem ustoupila a manželovi jsem navrhla, že Pavlína u něho může spát i v týdnu jeden, maximálně dva dny, to znamená dvě noci. Soudkyně z toho usoudila, že vlastně střídavá péče se praktikuje a že tedy není důvod ji nenařídit.

Otec Pavlíny ví zcela jednoznačně, proč o střídavou péči žádal.

otec Pavlíny:
O střídavou péči jsem si požádal, protože mám Pavlínu rád a jsem přesvědčen, že Pavlína má ráda mě. Cítím za ni odpovědnost a chci na ni mít samozřejmě vliv.

Ze znaleckého posudku vyplývá, že Pavlína má ráda jak maminku, tak tatínka. Projevuje se u ní zvýšená potřeba po stabilním rodinném prostředí, což jí střídání domova u maminky a tatínka nedává. Navíc si ve svém věku nedokáže představit, co je to půl roku, tedy doba, na kterou by měla opustit svůj dětský pokoj v bytě, kde bydlí s maminkou a jejím přítelem. Psychologové, ale i soudci jednomyslně tuto dobu pro střídavou péči zvlášť u malých dětí vidí jako zcela nevyhovující.

Hana Nová, soudkyně, spoluautorka novely zákona o rodině:
Já si myslím, že ten měsíc je velmi přiměřený. Vyplývá to i z toho, co jsem hovořila s účastníky, kteří takto upravenou střídavou výchovu mají a kterým se to velice osvědčuje, nebo z toho, co jsem hovořila s psychology, kteří to taky doporučují.

Alice Vondrová, psycholožka:
Měly by to chtít také děti. Samozřejmě myslím si, že čím menší dítě, tím je pro něho střídavá péče obtížnější. Malé dítě vám nejde stavět na raciu. To vnímá všechno emočně a ztrácí pocit jistoty a neurotizuje se. Takže si myslím, že by ta střídavá péče měla být spíš u větších dětí, které samy chtějí toto, nebo jsou schopné s tím se už nějak racionálně srovnat.

Poté, co se malá Pavlína psychicky zhroutila, požádala její maminka soud o předběžné opatření, kterým by Pavlína byla svěřena do její péče. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Jaroslava Kolářová toto předběžné opatření s odůvodněním, že matka se snaží lékařskými zprávami dokázat, jak Pavlínu pobyt u otce traumatizuje. Proč takto rozhodla?

Jaroslava Kolářová, Obvodní soud pro Prahu 4:
Rozhodně k žádnému konkrétnímu případu se vám vyjadřovat nebudu a žádné interview dávat nebudu.

Vysvětlení jsme tedy nakonec nezískali. Dalším z případů, kde se rozhodovalo o střídavé péči, bylo manželství pana Miroslava. Bylo rozvedeno v roce 1996 a jakmile to bylo možné, požádal otec o střídavou péči. Soudy všech stupňů jeho žádost ale zamítly, protože střídavá péče není údajně v zájmu jeho dítěte. Všechny rozsudky jednoznačně konstatují, že chybí společná vůle rodičů.

pan Miroslav:
Pokud soudy odůvodňují ty zamítavé rozsudky tím, že se nedokážeme dohodnout jako rodiče dcery, tak to je další takový paradox pro nás. Protože pokud se nedokážeme dohodnout, jako že se to často děje, tak musí rozhodnout soud. Ale soud rozhodne na základě toho, že se nedokážeme dohodnout. Takže je to takový kolotoč. A samozřejmě, pokud někdo nesouhlasí se střídavou péčí, tak když s ní nesouhlasí, tak jak se s ním mám domluvit? Tady není nic mezi tím.

Samotní rodiče, kteří praktikují střídavou péči, se sdělovacím prostředkům svěřovat nechtějí. O svých zkušenostech byl ochoten hovořit pouze pan Jirka, který se se ženou střídá v péči o syna.

pan Jirka:
Moje bývalá žena s tím samozřejmě nesouhlasila, protože jí přišlo u nás tradiční uspořádání jako spravedlivé, protože se obvykle jiné uspořádání rozhoduje u soudu v případě nějakých morálních pochybností o matce. Tak to vnímala, že je to nějaké zpochybnění jejího mateřství. Nicméně my už máme tento systém výchovy tři roky a musím říct, že se s tím žena nějak vyrovnala a že dneska tento systém přijímá.

Střídavá péče ano nebo ne? Pokud ano, kdy a za jakých podmínek? Jaký názor má předseda Sdružení za dodržování práv dětí a rodičů Karel Misek?

Karel Misek:
Já si myslím, že střídavá péče je jediné možné řešení v případě, že dítě má tátu i mámu, oba dva jsou kvalitní. Skončilo sice manželství, ale neskončilo rodičovství. Čili tam, kde se ti rodiče chtějí o to dítě starat, tak jak legislativa, tak i zdravý rozum říká, že střídavá či společná péče je jediné řešení.

Ovšem psychologové, soudci a rodiče konečné a jednoznačné řešení prozatím neznají.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprochází korekturou.