Ostatky někdejšího rumunského prezidenta odhalí DNA
Všude v bývalém východního bloku se najdou lidé, kteří na komunistickou dobu vzpomínají jako na zlatou éru. Rumunsko není výjimkou. A mekkou zdejších nostalgiků je hrob na hřbitově Ghencea s nápisem Ceauşescu Nicolae, 1918-1989. Právě tady prý spočinuly ostatky někdejšího stranického a státního šéfa i jeho manželky Eleny.
Zda sem Ceauşeskovi obdivovatelé chodili správně, nyní potvrdí či vyvrátí analýza DNA prováděná na žádost Ceauşeskových příbuzných. Jasno by mělo být až za půl roku - ale nebyla by škoda, když už je ta příležitost, neříci o Ceauşeskových pár slov?
Jednak kvůli pamětníkům, kteří nezapomněli, že se v roce 1968 Ceauşeskovo Rumunsko zachovalo vůči Československu slušně. Jednak kvůli mladším posluchačům, kteří 21 let po násilné Ceauşeskově smrti o něm nemohou mnoho vědět. A také kvůli tomu, že Ceauşeskovi věru byli, jak o sobě komunisté rádi říkali, lidé zvláštního druhu. Tak například Elena, primitivní a vládychtivá osoba, Ceauşeskův zlý duch. Jak se zdá, řádně neukončila ani základní školní docházku – nicméně honosila se universitním rychlodiplomem, četnými oceněními a pověstí špičkové vědkyně.
Její manžel začal Rumunsku vládnout v druhé půli šedesátých let a napřed budil naděje. I doma, nejen v okouzleném Československu. Ještě v 70. letech byly v Rumunsku běžně k dostání francouzské parfémy. Stav ekonomiky se však soustavně zhoršoval a ubývalo i jídla, takže po válce musel být zaveden přídělový systém. Země se hrozivě zadlužila a splácení bylo tíživé.
Vzrůstající nespokojenosti se Ceauşescu pokoušel čelit posilováním bizarního kultu vlastní osobnosti a tuhými represemi, v nichž vynikala tajná služba Securitate. Nakonec nepomohly ani represe. Režim skončil v krvi a Ceauşesku v hrobě. Nějaký trest si jistě zasloužil, jenže proces, v němž byl nakvap odsouzen, měl do legitimity daleko. Třeba to s tím vůbec nesouvisí - ale Ceauşescu na mnohé z těch, kteří pak Rumunsko vedli k demokracii, leccos věděl.
