Ostaš – stůl uprostřed broumovské světnice
Na Broumovsku, asi tři kilometry severně od Police nad Metují, se nacházejí skalní města, která rozhodně stojí za prohlídku. A nejsou to ani Adršpašské ani Teplické skály, jak by vás možná v souvislosti s touto lokalitou napadlo.
„Nacházíme se na Ostaši vedle kiosku s občerstvením. Kousek od nás je kaple svatého Kříže, na jejímž místě dříve stával stejnojmenný kostel zbořený za vlády Josefa II.,“ ukazuje mi Jiří Škop, místostarosta nedaleké Police nad Metují a místopředseda tamějšího horolezeckého klubu, tedy lezec, který zdejší skály zná jako málokdo jiný.
Stojíme kousek od parkoviště ve výchozím místě výšlapů do dvou zdejších skalních měst, do Dolního a Horního labyrintu. Záhy se k naší dvojici přidává ještě Petr Kepl, botanik ze Správy Chráněného krajinné oblasti Broumovsko, který mě hned upozorňuje na nedaleký památný strom.
„Procházíme kolem takzvané Husitské lípy. Pověst praví, že pod ní usedl husitský vojevůdce Žižka, když tudy táhl. Velmi pravděpodobně to tak však nebylo, protože lípa je stará jen asi dvě stě let,“ dodává. Nicméně může růst poblíž někdejšího stromu, který Žižku pamatoval. Jak se totiž záhy dozvídám, Ostaš je plný historických odkazů.
„Je to vlastně takový stůl uprostřed broumovské světnice,“ nabízí poetické přirovnání Petr Kepl a dodává, že jde o místo opředené řadou pověstí. A s jednou z nich se hned seznámíme. Mezitím jsme totiž došli na pozoruhodné místo v takzvaném Dolním labyrintu plném skalních věží.
„Je to chodba, které se říká Sluj českých bratří,“ vysvětluje Jiří Škop. „Byl v ní totiž objeven nápis vyrytý ve skále, který dokládá, že se zde měli schovávat čeští bratříci. Existují však i spekulace, podle nichž jde o podvrh místního historika, který psal polické pověsti.“
Během natáčení nás ve skalách dostihla vydatná letní bouřka i s hromobitím. O to působivější bylo vyprávění další pověsti. To už jsme ovšem byli s Jiřím Škopem v takzvaném Horním labyrintu.
„V roce 1421 město vyplenili Slezané, místní se ukryli ve skalách Ostaše. Nicméně jistý občan vyzradil jejich úkryt a vojáci si pro uprchlé obyvatele došli až do skal, kde je mrzačili, plenili a shazovali ze skal,“ vypráví hrůzné momenty z historie.
„Na památku tohoto zrádce zde zůstala věž, která na první pohled připomíná zkamenělou lidskou postavu,“ dodává s tím, že podle pověsti zrádce poté, co byl popraven, zkameněl. Zrádcova hlava je asi nejvýraznějším útvarem Ostaše, byť tu uvidíte i další působivé tvary jako třeba Zbrojnoše nebo Medvěda. Ke každému se vztahuje nějaká pověst nebo historka.
A historické pozadí má ostatně i název hory – Ostaš. Je totiž pravděpodobně odvozen ze jména Eustach nebo Eustachus, což je patron lovců. „Jde pouze o domněnky, ale nejspíš pravdivé,“ uzavírá Jiří Škop.
