Orgán, před kterým má právní pomoc cizince chránit, sám nastavuje systém. Je to střet zájmů, říká zástupce ombudsmana Schorm

Ministerstvo vnitra rozhodlo, že z právní pomoci uprchlíkům, kterou je stát podle mezinárodních úmluv povinen jim bezplatně poskytnout, vyřadí od začátku dubna neziskové organizace. Čím to zdůvodnilo?

Vlastně ničím. Jak neziskové organizace, tak my na nějaké zdůvodnění stále čekáme.

Čtěte také

iROZHLAS

Zástupce ombudsmana: Vnitro u dočasné ochrany uprchlíků systémově nerespektuje rozhodnutí soudu

Není to poprvé. Podobná situace nastala před třemi lety. Potom se neziskovky do hry vrátily. Proč bude podle kritiků jejich vyřazení stát stamiliony navíc?

Stamiliony to možná nejsou, ale jde o to, že stát vypsal veřejnou zakázku na advokátní kancelář, která by měla poskytovat právní poradenství cizincům. Ta zakázka je zhruba na 23 milionů korun bez DPH. Pokud by se ale využila jiná cesta, se zapojením nevládních organizací, a jejich činnost by byla financovaná z Azylového, migračního a integračního fondu, vyšlo by to stát asi na 5 milionů korun v rámci kofinancování. Z finančního hlediska to tedy nedává příliš velký smysl.

Dá se tedy říci, že díky evropským penězům je systém poskytování právní pomoci uprchlíkům prostřednictvím neziskových organizací efektivnější?

Zmínil jsem pouze finanční stránku, ale podle našeho názoru je pomoc efektivnější i z různých dalších hledisek. Advokáti, alespoň podle té předchozí zakázky, která tu fungovala v posledních asi čtyřech letech, měli na své klienty, tedy cizince, jimž poskytovali rady, zpravidla dost málo času.

Obvykle se neúčastnili jejich pohovorů v rámci vyřizování azylových žádostí, nenahlíželi do správního spisu a nanejvýš jim potom sepsali žalobu. Tu ovšem nesepsali tak, že by byl cizinec skutečně zastoupen advokátem – ten cizinec si ji sám podepsal, často v češtině, které zpravidla nerozumí. Takto to funguje v rámci veřejné zakázky.

Čtěte také

iROZHLAS

‚V systému neexistuju.‘ Úřady při udělování ochrany uprchlíkům nehledí na soud, upozorňují právníci

Oproti tomu nevládní organizace se člověku věnují zpravidla v mnohem širším rozsahu – doprovázejí ho jak správním, tak následně i celým soudním řízením. Navíc neposkytují jen právní podporu, ale také sociální a případně psychologickou pomoc, protože cizinec se často nevyzná a potřebuje poradit s celou řadou věcí.

Zdaleka ne každý prchá proto, že by se mu v České republice líbilo víc než v jeho vlastní zemi. Důvody jsou často jiné – mnohdy jde o různá traumata, kvůli nimž lidé opouštějí svou zemi nebo region, kde dosud žili. Je tedy potřeba s nimi systematicky pracovat.

Když se vrátím k otázce zastupování v soudním řízení, tak cizinec podává žalobu sám, vlastním jménem, bez právního zastoupení, a zpravidla v ní žádá o bezplatné ustanovení advokáta. Protože je většinou nemajetný, správní soudy by mu advokáta měly přiznat na náklady státu. Jinými slovy, stát zaplatí advokátní kanceláři za právní poradenství v rámci zakázky, a následně ještě v rámci soudního systému hradí právní zastoupení těch samých lidí v soudním řízení.

Vy jste z vlastní iniciativy vypracoval zprávu nazvanou Přístup cizinců zbavených svobody k bezplatné právní pomoci. Co vás k tomu vedlo?

Nás k tomu vedly pochybnosti ohledně efektivity právní pomoci poskytované skrze advokátní kancelář ve srovnání s předchozím stavem, kdy tuto podporu poskytovaly zejména nevládní organizace, jež se na tuto činnost a na toto poradenství dlouhodobě specializovaly.

Čtěte také

Co s ukrajinskými uprchlíky, až skončí dočasná ochrana? Dejme jim možnost volby, radí právnička

Dokument má přes sto stran. Na základě jakých poznatků jste ho zpracovával?

Vycházeli jsme z různých poznatků – od návštěv v zařízeních pro cizince, přes podklady od státních orgánů, jako je třeba ministerstvo vnitra, správa uprchlických zařízení, cizinecká policie, až samozřejmě přes poznatky nevládních organizací, které k tomu také mají co říct.

Co z toho tedy vyplývá?

Ve světle současné zkušenosti, kdy ministerstvo vnitra rozhodlo, že tuto činnost nevládním organizacím nezpřístupní, považuji za největší problém to, že orgán, před kterým má právní pomoc cizince chránit, sám rozhoduje o nastavení systému právní pomoci. Jinými slovy jde o určitý střet zájmů, který může vysvětlovat i současnou situaci, kdy ministerstvo vnitra ani nezdůvodnilo, proč takto postupovalo. Prostě proto, že to udělat může. Tečka.

Jak velkým problémem je v právních otázkách jazyková bariéra? A v čem je specifické zastupování dětí a mladistvých?