Ondřej Sokol: Činoherní klub mám výjimečně rád a z lásky k němu budu dělat kroky, které nebudou populární

„Těsím se, beru to jako poslání“, říká Sokol. „Chodil jsem tam od malička jako dítě. Ivo Krobot byl spolužák mojí maminky z gymplu a já projevil chuť chodit do divadla už jako malý. V Činoheráku jsem zažil úplné šilenství, když jsem tam poprvé přišel. Smrdělo to tam a úplně mě to nadchlo. Už to tam smrdí míň, ale nadšení je stejné.“

Mezi řádky však Sokol naznačuje, že Činoherní klub čekají velké změny. „Musím udělat dramaturgický plán, který chci dělat na delší dobu než se teď dělá. Chci udělat změny v souboru. Ačkoliv určitě budu dělat kroky, které nebudou úplně populární, tak bych chtěl říct, že je to z lásky k Činohernímu klubu.“

Představení se vyvíjí, jsou vtipy, které přestanou fungovat a mají období, kdy se lidé něčemu přestanou smát. Řeším, jestli jsem to začal dělat blbě já, až jsem hysterický, jestli něco dělám špatně, nebo jestli to přestane rezonovat. To jsou tajemství, která člověk nikdy neodhalí.Ondřej Sokol

Podle Ondřeje Sokola Činoherák potřebuje restart. „Bylo to kultovní divadlo a ten prostor je natolik výjimečný a je kolem toho shromážděných tolik nadaných lidí, že by se mohlo vrátit na špici divadelního dění.

Je potřeba být odvážnější. „Ne ve smyslu umění pro umění. To opravdu nenávidím. Myslím si, že jsou počiny, které není jisté, jak dopadnou, hry, které jsou diskutabilní. To bych chtěl dělat. Jenom tak se vám může podařit něco výjimečného,“ vysvětluje Sokol.