Ondřej Gizman mladší jde svou vlastní hudební cestou, originálně a s respektem k romským kořenům

V dětství pro něj byla podstatná podpora na základní škole, kde mu učitelé dávali prostor růst.

„Já jsem třeba přišel v pondělí do školy a učitel mi říká: „A jej, tady Ondra asi chodil do zkušebny, cvičil, je trošku unavenej, tak jeho tedy necháme.“

Otec mu často říká, že je dítě štěstěny. Během dospívání se jeho život točil vyloženě kolem hudby. A to trvá dodnes. Hrával v kapele Kaminiko, často také jako hostující saxofonista v jiných hudebních formacích. Hodně pozitivně ho ovlivnila spolupráce se slovenským zpěvákem Ondrejem Ferkem.

Čtěte také

Úspěch závisí na kvalitě, dnes už nejde jen o muziku, říká saxofonista Ondřej Gizman

„Ukázal mi, jak fungují koncerty. Než jsem začal hrát s Ondrejem Ferkem, hrál jsem v jenom kapele Kaminiko. S nimi jsem objel Česko, Slovensko, Belgie, Irsko, atd. Posbíral jsem hodně hudebních zkušeností. A pak jsem chtěl něco víc. Přišel Ondrej Ferko, se kterým jsme vytvořili nezvyklé, saxofon a zpěv. Začali jsme koncertovat a on mi otevřel oči v tom, jak může být hudba ještě hezčí a já ještě šťastnějším. Dá si říct, že i díky Ondrejkovi jsem začal zpívat, on mě do toho posunul. Plácli jsme si, profesionálně, já Ondrovi posvětil sólovou kariéru s tím, že já to teď zkusím zase takhle a jsme furt kamarádi.“

Pro romské písně je romština nezbytná

Ondra Gizman mladší v rámci hudební spolupráce má na svém kontě i duety s romskými zpěváky a zpěvačkami:

„S Luckou Bikárovou, s Marsellem Bendikem, s Refewem a Járou Olachem. Pak tam máme takovou partu, kde jsme na jedné skladbě já, Refew, Jára Olach, Bixi. Dále spolupráce s mým tátou.“

Vy si skládáte hudbu i text?

„Pokud je to česky. A jsem rád, že to tady můžu říct, protože hodně lidí mě za to hejtovalo. Mimo zpěv jsem nikdy nepotřeboval umět romsky, i když jsem Rom.“

A umíte romsky?

„Právě, že neumím. U nás doma nikdo romsky nemluvil, ani táta, ani máma. My jsme doma fakt mluvili jenom česky. Romsky mluvil jenom strejda, když přišla nějaká rodina, tak mezi sebou pár slovíček, ale i tak, když jsme byli celá rodina pohromadě, hlavně česky.“

Ale hudba to už je jiná disciplína.

„Ano, hudba je právě jiná disciplína. A tak, když jsem dospěl k tomu, že začnu zpívat, tak jsem si uvědomil, že romštinu potřebuji umět. Takže se ji začínám učit. Neumím třeba ještě mluvit, třeba kdybychom si teď začali povídat romsky, nedokázal bych odpovědět, ale rozuměl bych. Už jsem v té fázi, kdy začínám rozumět.“

Kdo vás učí romsky?

„Strejda Roman Tancoš. Ten mi i skládá romský texty. Dokonce už mu i dokážu říct, nechci tam tohle, ale pojďme dát jiné slovo.“

Takže vy si napíšete text v češtině ...

„Ano, ale v romštině potřebuji pomocnou ruku.“

A hudba už je na vás?

„Všechno ostatní já Josef Danč, výborný skladatel. Děláme spolu, rád chodím do jeho studia.“

Vy jste se teď dostal mezi romskou hudební špičkou. Ale jak jste na mě teď pohlédl – vy se tak necítíte?

„Vnímáte mě tak?“

Já vás ráda poslouchám!

„To je hezký. To je krásný slyšet. Protože víte co, já bych to nikdy o sobě neřekl. Ale když už jsme teda u toho, tak jsem s lidmi, kteří jsou vyloženě v popředí, a k tomu cítím od lidí podporu.“