Olympiáda uprostřed bažin? V Soči by bez eukalyptů nejspíš nikdy žádné sportoviště nevzniklo

Přímořský olympijský areál v jihoruském Soči-Adleru žije u tři roky svým neolympijským životem, ale zatím se nestal souborem prázdných a nevyužitých staveb. Návštěvníky udivuje mimo jiné také nečekanými řešeními.

Klimatizovaný vlak vás z letiště téměř neslyšně dopraví až k branám přímořského olympijského areálu. Už samotná budova nádraží stojí za povšimnutí.

„Nádraží bylo postaveno ve tvaru ptáka. Křídla – to jsou zastřešená nástupiště, hlava – hlavní budova. Ta směřuje k horám a k olympijskému parku vede ocas,“ popisuje mi průvodce parkem Andrej Poljakov.

Čtěte také

„Vlaky, které sem přijíždějí, se jmenují Vlaštovka a stejně říkáme i nádraží. Od nádraží návštěvníci sestupují po schodišti podél vodní kaskády, která má připomenout, že v Soči máme tu nejčistší horskou vodu, v níž se skvěle daří královským rybám – pstruhům,“ dodává hrdě.

Palmy z Egypta a eukalyptová pumpa

Napravo od nádraží vysadili pravidelný palmový háj, v jeho stínu odpočívají autobusy. Nejsou tu žádné nekonečné plochy, žádné přístřešky, které by hyzdily okolí stadionů. Vyšší palmy přivezli z Egypta a ty menší vypěstovali v Soči. Některé palmy jsou ovšem umělé, mají zamaskovat antény mobilních operátorů.

Olympijský park v Soči v roce 2017

Snaha maximálně propojit přírodu a high-tech stavby se prolíná celým olympijským parkem. „Když začínali park stavět, byla tu bažina. Osmdesát procent všech vysazených stromů jsou proto eukalypty,“ vysvětluje průvodce.

Těmto stromům se lidově říká vodní pumpy. Jeden blahovičník je totiž schopný z podloží nasát až 100 litrů vody za den, a tímto způsobem odvodňuje půdu. Nemluvě o tom, že pod našima nohama leží pět uměle nasypaných vrstev – hlínu střídají vrstvy oblázků.

Čtěte také

Nestěhujte naše zemřelé

Uprostřed olympijského parku najdeme nečekaně hřbitov obehnaný plotem a obklopený hustým jehličnatým porostem.


Čerkesové neboli Adygejci je označení etnické skupiny obývající severozápadní část Kavkazu. Poté, co si v polovině 19. století carská vojska podrobila Kavkaz, statisíce Adygejců uprchly nebo byly deportovány do sousedních zemí, většina do Osmánské říše. Současná adygejská populace se odhaduje na šest milionů, její příslušníci se hlásí k islámu. Etnicky jsou Adygejcům velmi blízcí Abcházci.

„Před zahájením stavby bylo nutné přestěhovat lidi. Žili tady Adygejci, kterým čtyři kilometry odtud směrem na Abcházii postavili poměrně luxusní VIP domy,“ vysvětluje Andrej Poljakov. „Většina Adygejců se ráda přestěhovala, protože tady žili v chatrčích a v močálech.“

Problém ale nastal se starověrci, příslušníky ortodoxní odnože pravoslavné víry. Úřady s nimi několik měsíců vyjednávaly o přestěhování, ale starověrci o tom nechtěli ani slyšet.

„Nakonec souhlasili, ale pod jedinou podmínkou. Bylo to spíš ultimátum: V olympijském parku zůstane hřbitov jejich předků, protože ostatky se nesmějí přenášet na jiná místa,“ říká průvodce. Tak to také dopadlo. Mnozí návštěvníci si hřbitova ukrytého v hustém lesíku ani nevšimnou.

Čtěte také

Co ale přehlédnout nejde, je zábavní park s horskou dráhou. Už jen při pohledu na ni stydne krev v žilách, zatímco jiné orgány se naopak mohou nebezpečně uvolnit. Pan Andrej proto jízdu na horské dráze z vlastní zkušenosti doporučuje až na závěr.

Olympijský park v Soči v roce 2017
autor: mdo
Spustit audio