Olomouc hostí výstavu díla slovinského architekta Josipa Plečnika

Rodák ze slovinské Lublaně Josip Plečnik považoval sakrální architekturu za vrcholné umělecké dílo. Snažil se ji přiblížit počátkům křesťanství. Pokračuje ředitel Muzea umění Pavel Zatloukal.

„Vytvořit moderní sakrální prostor je velmi složitá věc, protože sakrální prostory mívaly svoje jasné zákonitosti, které moderní architektura už natolik nerespektuje. Plečnik byl jedním z těch, kteří se pokusili sloučit historii s prvky moderní architektury a to je na tom to vzrušující a taky krásné.“

Kostel sv. Ducha, krypta, Vídeň, 1910–1913. Architekt: Josip Plečnik|foto: Damjan Prelovšek

Jeden z nejpůsobivějších Plečnikových kostelů, chrám Nejsvětějšího Srdce Páně, stojí v Praze na Vinohradech. A jak se v něm projevuje Plečnikův přístup k sakrální architektuře?

„Například v tom, že ten kostel má čtvercový půdorys, což už je dost velký rozdíl proti sakrálním stavbám, které normálně známe. Projevuje se v tom, že má velkou symboliku, která se tam projevuje mnohonásobně. Plečnik ty svoje stavby jakoby odíval, oblékal. Takže když si představíme, jak vypadá vinohradský kostel, tak vidíme, že má jakoby košili, na které je ještě navlečený kabát a dokonce kožich, takže to je další specifikum. Jiné specifikum Plečnikovy architektury a konkrétně i této stavby spočívá v tom, že si velmi zakládal na uměleckém řemesle. Navrhoval do nejmenších detailů, trval na tom, že budou provedeny přesně podle jeho návrhu. Když s tím byl nespokojený, vrátil to a muselo se dělat znovu. Takže ten kostel skutečně představuje to, čemu se v architektuře odjakživa říká Gesamtkunstwerk, to znamená souborné dílo, kde není rozdílu z hlediska kvality mezi architekturou, mezi výtvarným uměním ani mezi uměleckým řemeslem.“

Kostel Neposkvrněného Srdce Páně, Praha. Architekt: Josip Plečnik|foto: Damjan Prelovšek

Josip Plečnik byl přesvědčen, že se věřící musí při modlitbě cítit bezpečně. Z tohoto důvodu odmítal expresivní nebo naopak velmi transparentní církevní architektury svých vrstevníků.

„On se tím hodně intenzivně zabýval. Hodně to konzultoval se svým bratrem, který byl kněz. Plečnik sám byl hluboce věřící, což byla také podstatná věc, a pokoušel se k tomu přistoupit tak, že účastník bohoslužby měl být co nejblíže k oltáři. Pokoušel se to řešit systémem třeba bočních kaplí, nebo právě tím čtvercovým půdorysem, který umožňoval to, aby všichni byli relativně co nejblíže a tak dál.“

Monstrance z kostela Matky Boží Lurdské, Záhřeb, 1938. Návrh: Josip Plečnik|foto: Damjan Prelovšek

V Olomouci se můžete seznámit i s dalšími Plečnikovými stavbami, například s vídeňským kostelem svatého Ducha, lublaňským kostelem svatého Františka či kostelem svatého Antonína z Padovy v Bělehradě. Výstava potrvá do 30. září.