Okurkový souboj zamilovaných

Pro politiky to je paradoxně výhoda. Podivné kauzy, jako jsou "zcela náhodná" setkání lobbistů, ředitelů a politiků u luxusních jachet v Itálii, snadněji zapadnou, takže jejich vliv na výsledky voleb díky dobrému načasování klesá na minimum. Možná i to je důvod, proč takové věci vypluly na povrch právě teď.

Obě nejsilnější politické strany, které se poperou o možnost hledat dohodu pro sestavení vlády, se shodně inspirují u britských vzorů. ČSSD vylepšila internetové stránky, jež pomáhaly k vítězství Blairovým labouristům. ODS se zase v Británii naučila, že s voliči se mluví osobně, a tak předseda strany Mirek Topolánek objíždí na kole jižní Moravu, aby od voličů vyzvěděl, co by rádi.

ČSSD je v britské inspiraci důslednější: ví, že programová smlouva, má-li být brána vážně, se vyjednává několik měsíců dopředu, což také Lidový dům udělal. Sociální demokraté bohužel dosud nenašli recept, jak k takové diskusi přitáhnout voliče. Labour Party byla v jednodušší pozici - měla sympatického a mladistvého Blaira, ČSSD ho ještě nenašla.

ODS, která má v čele mladistvého padesátníka, jenž některými reakcemi připomíná zlobivého teenagera, zvolila vyčkávací taktiku, po níž přijde krátká, intenzivní programová kampaň. Občanští demokraté si počkali, až ČSSD zveřejní své nápady, potom je zkritizuje a navrhne vlastní řešení. Bude to kampaň reaktivní. Neporoste tedy z vlastního vidění, nýbrž z kritiky soupeře. Má to marketingové, nikoliv ideologické důvody. Průzkumy ukazují, že na takovou konfliktní a vyhraněnou proti-kampaň voliči zabírají nejvíce.

Nápadná nervozita okurkové sezóny, v níž se odráží vzájemná nevraživost dvou největších soupeřů, je tedy jen předehrou "smršti nenávisti", již lze očekávat v září. Rozumný volič, který už dnes přemýšlí o tom, jaká koalice povládne, se tím jistě nenechá zmást. Ví totiž, že pořád platí stará pravda, že ti největší nepřátelé se jistým zvráceným způsobem milují. Přitahují se. Protože jsou si podobni víc, než si umějí připustit.