Okolí císařských hrobek ve vietnamském Hué bude k nepoznání. Tamní vláda tam plánuje velké věci, třeba i karaoke

Snídaně je základ, když ji dobře poskládáte, můžete ten den dosáhnout velkých věcí, říkají Vietnamci, a tak od úsvitu se prodejci phó, baget a vařených vajíček mají co ohánět.

Luxus pomalé snídaně

Málokdo má po ránu čas vychutnat snídani na plastové židličce na ulici, takže americký styl take away tady vítězí.

Ne tak u pana Vuonga: „Když jsem byl mladý, nikdy jsem pořádně nesnídal. Dneska už vím, že chvíli si ráno sednout, a pozorovat ten shon, jak všichni pospíchají do práce, to je vlastně úžasný zážitek. Dám si vařené vejce, naší silnou kávu a teprve potom pro mě začne den,“ říká mi s nadhledem zkušeného muže, co zažil válku s Američany, vietnamskou perestrojku i nástup nezřízeného kapitalismu.

Z města Hué, na březích Voňavé řeky vládli říši Viet králové i císaři a čínský kult dračích císařů převzali se vším všudy. I oni věřili v princip tao, posmrtný život, perlu Jižních moří nebo v sílu nefritu.

Čtěte také

Před padesáti lety se Laos proměnil v minové pole. Nevybuchlá munice z vietnamské války tam zabíjí dodnes

I tygr může vyhrát

Na půlce cesty mezi Zakázaným městem a císařskými hrobkami vyrostla v roce 1830 zvláštní aréna. Dostala jméno Tygří a přesně odrážela povahu tehdejšího krále Minh Manga. Znuděný panovník se zhlédl v krvavých zápasech tygrů a slonů, takže z cihel, kamenů a dřeva vyrostla tahle stavba.

Jen pár metrů od arény bydlí pan Chuá: „Nemyslete si, že velký, silný slon pokaždé zvítězil, tak to nebylo! Tygr byl sice mnohem menší a slabší, ale rychlý a mrštný. Dokázal slona zranit ostrými zuby i drápy. A pokud těžce zraněný, vystresovaný slon upadl, byl to jeho konec,“ vysvětluje mi před vchodem do ní.

Provinční vláda v Hué už brzy změní okolí arény k nepoznání. Od lidí, jako je pan Chuá vykoupí domy i pozemky a na jejich místě vyroste infocentrum, parkoviště, rychlé občerstvení, nějaké to starožitnictví a dost možná i karaoke bar.

Vymáčknout maximum

Památky města Hué jsou na seznamu kulturního dědictví UNESCO a stále většího zájmu cizinců o Vietnam chtějí úřady využít. Proto přibývá festivalů, koncertů a stále více lidí ze zahraničí už ví, že dračími císaři nebyli jen ti čínští.

Hrobka císaře Tu Duca není sice ani největší, ani nejbohatší, ale rozhodně má nejkrásnější park a nejlépe se tu propojuje známý čínský princip feng šuej, vítr a voda.

Květ lotosu (Nelumbo nucifera. lotos indický)|foto:Uživatel: Hamachidori

Už dvaadvacet let prodává před vchodem do areálu studené nápoje paní Lan: „Támhle je hrobka královny, támhle jezero, kde každý rok nádherně rozkvetou bílé a růžové lotosy, a tam vzadu na kopci hrobka samotného císaře. A slyšíte to ticho, ten klid? Myslím, že císař si vybral dobře,“ rozplývá se. A do práce na tomto místě se prý těší každé ráno.

Mrtvé nerušte

Do té části areálu, kde je kamenný náhrobek a v ní ostatky císaře Tu Duca, ale nechodí. Pro Vietnamce je to už v podstatě Onen svět, svět na druhém břehu, a prý není dobré mezi říší mrtvých a živých, příliš pendlovat.

„Nejenže tím rušíte klid mrtvých, ale dráždíte i ty, kteří je na onom světě chrání. Není dobré si tyhle síly proti sobě poštvat. A zbavit se potom takového vetřelce není snadné, ani levné,“ varuje paní Lan.

V časech pocovidových je tu pořád ještě málo zahraničních turistů, a tak klid krále a královny nikdo neruší. A ještě chvíli to tak zůstane, protože ti nejhlučnější turisté, z Ruska a z Číny, teď mají cesty za poznáním hodně omezené.