Oklahomské závody o půdu vstoupily do historie

5. březen 2011
02277203.jpeg

Jak rozdělit milióny hektarů panenské půdy? To byla otázka, která před 120 lety vrtala hlavou americké vládě, když pod obrovským tlakem osadníků od indiánů odkoupila úrodnou zem ve státě Oklahoma. Jestli jste viděli film Navždy a daleko s Tomem Cruisem a Nicole Kidmanovou, budete asi vědět, s jakým řešením přišla.

Oklahoma bude indiánským územím, rozhodla americká vláda v první polovině 19. století a do země také začala indiány stahovat. Nejdřív kmeny z východního břehu Mississippi na smutně proslulé „stezce slz“, později i z jiných částí amerického středozápadu. Jenže stejně jako mnohokrát předtím byla indiánská půda příliš velkým lákadlem, vysvětluje Michael Dean z Oklahomské historické společnosti.

„Uprostřed Oklahomy bylo 3,5 miliónu akrů, tedy asi 1,5 miliónu hektarů panenské půdy, která nebyla osídlena ani obdělávana. Indiáni ji nevyužívali a úřady byly pod obrovským tlakem, aby oblast otevřely bílým osadníkům,“ vysvětluje historik.

A tak se také stalo. Indiáni dostali za svou půdu zaplaceno. Nebylo to moc, ale v očích americké vlády to dodalo legitimitu celé operaci, při které se měly stát doslova za několik hodin z desetitisíců bezzemků farmáři a měšťané. Jak to ovšem udělat?

„Kdosi v Bílém domě ve Washingtonu přišel s nápadem uspořádat závody o půdu. Velitel vojenské posádky v pevnosti Fort Reno je dostal za úkol zorganizovat. Bylo na něm, aby rozhodl, kdy přesně se bude startovat,“ vypráví Michael Dean. Stovky tisíc lidí se shromáždily po všech stranách území o rozloze 3,5 miliónu akrů. Závod odstartoval přesně v poledne salvou z pušek a kanónů.

„Davy lidí se doslova vyřítily do dřív nedotčené oblasti. Někteří na koni, jiní v povozech nebo i po svých. Jakmile dorazili na místo, které se jim zdálo dobré, parcelu si co nejrychleji vyznačili kolíky. Pak museli hodně rychle do kanceláře federálního pozemkového úřadu, aby si ji nechali zapsat na své jméno, a tím získali potvrzení o vlastnictví,“ vysvětluje historik.

Zemědělci mohli zabrat 160 akrů, tedy asi 65 hektarů půdy. Na místech, kde měla vzniknout města, dostali jednu stavební parcelu, na které se dal postavit dům, stáj a zahrada. Asi nepřekvapí, že se taková operace nemohla obejít bez různých konfliktů a podvodů.

„Nebylo dost vojáků, aby ohlídali celé tak rozlehlé území. Někteří výtečníci si pokradmu vykolíkovali tu nejlepší půdu už den nebo dva předem, jiní se na ní dokonce schovali. Když pak dorazili legitimní uchazeči, zaháněli je takoví podvodníci střelbou z pušek,“ popisuje Michael Dean konfliktní situace, které se však nakonec – po mnoha někdy i krvavých hádkách – podařilo urovnat.

Mimochodem v dobových novinách nejčastěji zmiňovanými podvodníky byli sami strážci zákona. Federální maršálové a jejich zástupci, kteří se neměli podle pravidel o půdu vůbec ucházet, na mnoha místech zabrali bez skrupulí to nejlepší, co bylo k mání, a nikdo na ně nemohl.

A Indiáni? V Oklahomě zůstávají, i když pochopitelně žijí na žalostných zbytcích území státu, který jim měl celý patřit na věky věků. A svým způsobem se jim daří se na většinové bělošské populaci zhojit. Jak? Prostřednictvím desítek kasin, která můžou indiáni provozovat. Vydělávají jim velké peníze a nejedna bílá tvář v nich určitě přišla, obrazně a možná i doslova, o kalhoty.


Zvětšit mapu: Oklahoma, USA