Odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu

Host (Pavel Němec): Tak já si myslím, že předseda Nejvyššího soudu je vysokou, vysokým ústavním činitelem. A nejenom v systému české justice, ale hlavně v českém ústavním systému, protože ústava tak, jako ve většině demokratických zemí rozlišuje tři moci. Zákonodárnou, výkonnou a soudní. U té zákonodárné jsou to předsedové obou komor v Parlamentu. U výkonné je to předseda vlády a pochopitelně u té soudní moci máme dva nejvyšší představitele soudní moci a to je předseda Nejvyššího soudu a předseda Nevyššího správního soudu.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže jsou, jakoby, dvě hlavy české justice?

Host (Pavel Němec): Takže máme dvě hlavy české justice. Podobně jako máme dvě hlavy dvoukomorového Parlamentu. Samozřejmě nad těmi všemi je hlava státu a to je prezident republiky.

Moderátor (Jan Pokorný): Proč jste požadoval hlavu, odpusťte mi ten příměr, Ivy Brožové?

Host (Pavel Němec): Já si myslím, že ta situace byla neúnosná, byť považuji doktorku Brožovou za celkem slušnou, slušnou dámu, ale bohužel, bohužel skutečně nebyla aktivní a neplnila tu roli, kterou si myslím, že veřejnost, ale i odborná veřejnost a soudci právem od Nejvyššího soudu požadovali. To znamená, reprezentovat jednak soudcovský stav na veřejnosti. To znamená, být skutečnou autoritou pro justiční svět a také skutečně reprezentovat jednu, jednu ze tří mocí ve státě. A to je řekněme, obecný poznatek. Tím konkrétním je, mne opravdu trápilo to, že Nejvyšší soud pod vedením doktorky Brožové nedokázal sjednocovat judikaturu. Já považuju za krajně nespravedlivé to, aby padaly naprosto rozdílné tresty u soudů v Bruntále a u soudu v Sokolově. Považuji to skutečně za velký handicap výkonu spravedlnosti a těžko se to dá lidem vysvětlit.

Moderátor (Jan Pokorný): Myslíte si, že nesjednocování judikatury je problém jenom Nejvyššího soudu? A nebo i jiných soudů?

Host (Pavel Němec): Tak samozřejmě, že to je problém i jiných soudů, ale od toho.

Moderátor (Jan Pokorný): Třeba i ústavního?

Host (Pavel Němec): U toho, u toho Nejvyššího soudu to začíná. Já jsem spíš myslel, že se ptáte třeba na krajské soudy. Tak samozřejmě ty v tom mají také svoji úlohu ve sjednocování judikatury, ale ten, kdo je jediný oprávněn s konečnou platností vykládat platné právo, tak to je skutečně Nejvyšší soud.

Moderátor (Jan Pokorný): I šéf Soudcovské unie Jaromír Jirsa včera v našem diskusním Radiofóru připustil, že se ne tak úplně orientuje v situaci kolem odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu, Ivy Brožové. Pro vás je to tedy jasná a srozumitelná záležitost?

Host (Pavel Němec): Tak pro mne je to jasná, srozumitelná záležitost. My jsme s ní, my jsme o této záležitosti hovořili s prezidentem republiky několik týdnů. Nebyla to žádná záležitost překotná. Z toho rozhovoru vyplynul zájem prezidenta republiky, zabývat se situací na Nejvyšším soudu. Proto jsem prezidentu republiky poslal dopis, ve kterém jsem shrnul svůj pohled na fungování Nejvyššího soudu. Dal jsem tam určité důvody, které by mohly svědčit pro odvolání a to jak tedy nesjednocování judikatury, tak dramaticky se protahující délka řízení, zejména v obchodních sporech, kde jde o částky, mnohdy v miliardách korun. Prezident republiky se rozhodl tak, že odvolal doktorku Brožovou z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu a požádal předsedu vlády o kontrasignaci takového aktu.

Moderátor (Jan Pokorný): Nebojí se Pavel Němec, ministr spravedlnosti, že bude mít pověst muže, který odvolává vysoce postavené soudkyně?

Host (Pavel Němec): Podívejte se. Jestliže chcete v resortu mít pořádek a chcete se podívat také voličům do očí s tím, že jste něco dokázal, no tak proto musíte činit určité kroky. A to můžete předkládat do Sněmovny sebelepší zákony, ale ta aplikace je nakonec vždycky v lidech. A těžko žádný zákon nezajistí to, aby na území České republiky bylo předvídatelné soudní rozhodnutí. Od toho je právě Nejvyšší soud a Nejvyšší soud v této roli bohužel selhával.

Moderátor (Jan Pokorný): Přišel tedy tento váš návrh na odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové i s ohledem na voliče půl roku před volbami?

Host (Pavel Němec): Takhle to, takhle to samozřejmě neberte. Předseda Ústavního, předseda Nejvyššího soudu samozřejmě je funkce, která není odvislá žádným způsobem od voleb. Navíc tuto pozici obsazuje prezident republiky. Pokud při odvolávání i z určité opatrnosti se přidržel prezident republiky toho právního výkladu, že je potřeba kontrasignace, tak při jmenování nového předsedy kontrasignaci nepotřebuje. Je to tedy rozhodnutí, samostatné rozhodnutí prezidenta republiky. Takže o nějakých politických tlacích a stranické návaznosti tady, tady nemůže asi být řeči z mé strany.

Moderátor (Jan Pokorný): Ptám se i proto, že zřejmě jste byl dlouhodoběji nespokojen s prací předsedkyně Nejvyššího zastupitelství, Nejvyššího soudu?

Host (Pavel Němec): To tak samozřejmě je. Navíc, navíc.

Moderátor (Jan Pokorný): Jenom, proč jste tedy nežádal její odvolání dřív?

Host (Pavel Němec): K osobě doktorky Brožové byla kritika i například ze Soudcovské unie od pana doktora Jirsy, který, který na jednom ze sněmu Soudcovské unie vyzval předsedkyni Nejvyššího soudu, aby vystoupila ze stínu, reprezentovala justici. Já si myslím, že prostě ten krok byl konsensuální v odborné veřejnosti. Pokud se ptáte, proč jsem s tím nepřišel dříve? Já jsem s tím přišel. Tím posledním impulsem bylo to, že předsedkyně Nejvyššího soudu se vyjádřila na jednom odborném fóru v tom smyslu, že prostě nehodlá působit ve sjednocení judikatury. Já jsem se před tím domníval, že je to pouze určitá laxnost a že možná určitou poptávkou ze strany soudů nižších instancí po jednotné judikatuře se ta situace změní. Ale poté, co se doktorka Brožová k této výzvě vyjádřila tak, že prostě tuto úlohu plnit nehodlá, že ji odmítá. Přitom se jedná o zákonnou úlohu, kterou předepisuje zákon o soudech a soudcích, tak to byla možná ta poslední kapka, která iniciovala moji debatu s prezidentem republiky.

Moderátor (Jan Pokorný): Tedy na vysvětlenou. My jsme Ivu Brožovou zvali do některého z našich diskusních nebo rozhovorových pořadů. Zatím ale naše pozvání nepřijala. Iva Brožová se možná vymezovala spíš jako žena, která bojuje za nezávislost soudů než, aby tedy plnila to, co po ní chcete nebo co jí ukládá zákon a to je sjednocení judikatury.

Moderátor (Jan Pokorný): Já si myslím, že žijeme v právním státě. Každý se musí řídit zákony. Samozřejmě soudci jsou nezávislí v rozhodování, ale i na soudce, stejně jako na poslance, stejně jako na předsedu vlády či prezidenta republiky platí platné zákony. To je přece právě o dělbě moci. Co je zákonodárců, nechme zákonodárcům, co je soudců, tak nechme soudcům.

Moderátor (Jan Pokorný): Odvolaná předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová podala správní žalobu na prezidenta Václava Klause a premiéra Paroubka. V pondělí tuto žalobu rozšířila na celou vládu. Můžou tyto kroky Ivy Brožové nějak zkomplikovat práci Nejvyššího soudu?

Host (Pavel Němec): Tak možná by bylo jednodušší dávat ten výčet na koho žalobu tedy nepodala. Ale to beru samozřejmě v lehké nadsázce. Já se domnívám, že nikoliv. Ty žaloby, podle mého názoru, nemají šanci na úspěch. Prezident republiky z povahy, z ústavní povahy své funkce, prostě jeho rozhodnutí nejsou, podle mého názoru, v tomto směru přezkoumatelné. To rozhodnutí je platné a mně připadá trošku nevkusné, že doktorka Brožová, jako bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu se takovýmto způsobem snaží udržet ve funkci za každou cenu. Připadá mi to skutečně, skutečně neodpovídající tak vysoké ústavní pozici, kterou zastávala. Samozřejmě, že jako každý jiný občan má právo obrátit se s jakýmikoliv žalobami na jakýkoliv soud. To samozřejmě platí a nikdo jí to neupírá.

Moderátor (Jan Pokorný): Ale přece jenom, nemůže to být v důsledku, hypoteticky, pro Nejvyšší soud komplikace třeba i v tom, že by Nejvyšší soud měl najednou dva předsedy?

Host (Pavel Němec): Nejvyšší soud bude mít jednoho předsedu. Já doufám, že prezident republiky tak rozhodne v blízké době.

Moderátor (Jan Pokorný): Bude mít nového předsedu. Bude to jeden z těch třiceti soudců, kteří budou jmenováni v úterý?

Host (Pavel Němec): Tak já už jsem říkal, že jmenování předsedy Nejvyššího soudu je v samostatné kompetenci prezidenta republiky. Proto považuji za nekorektní, abych to rozhodnutí nějakým způsobem zveřejňoval dříve, než tak učiní prezident republiky či jeho kancelář.

Moderátor (Jan Pokorný): Ale jméno bývalého ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše už se dostalo do veřejného prostoru.

Host (Pavel Němec): Dostalo se do veřejného prostoru. Já mohu říci, že doktor Bureš je člověk, kterého znám dlouho. Ještě z doby, kdy působil jako předseda kolegia na Nejvyšším soudu. Poté působil jako předseda vrchního soudu, takže má praxi z justiční sféry. Určitě je to člověk, který splňuje ta kritéria, která si lze obecně představit na předsedu Nejvyššího soudu. Má celkem intenzivní publikační, pedagogickou činnost přednáškovou.

Moderátor (Jan Pokorný): Nemůže být na škodu jeho politická minulost právě s ohledem na nezávislost soudu?

Host (Pavel Němec): Já si myslím, že silný předseda Nejvyššího soudu, mu vůbec určitá politická zkušenost neuškodí. Navíc doktor Bureš, pokud vím, tak byl ministrem po doktoru Motejlovi. Doktora Motejla také nikdo nespojuje s žádnou politickou stranou a doktor Bureš také nevstoupil do žádné politické strany. Doktor Motejl šel z pozice předsedy Nejvyššího soudu do funkce ministra. Doktor Bureš šel z funkce předsedy a pak se vrátil k ombudsmanovi, myslím doktor Motejl. Doktor Bureš šel z pozice předsedy vrchního soudu do funkce ministra. Nyní je o něm diskutováno v médiích jako o kandidátovi na pozici předsedy Nejvyššího soudu. To byl takový úsměvný, úsměvná historka, když paní doktorka Brožová se postavila proti návratu doktora Bureše na Nejvyšší soud a to do funkce řadového soudce Nejvyššího soudu, kdy tento návrat vetovala. Tak dávala stanovisko k tomuto a vzpomínám si, že to snad bylo ze zahraničí, kde zrovna seděla s nějakým kolegou, předsedou Nejvyššího soudu, který těsně předtím byl ministrem spravedlnosti. Takže to se stává i ve světě. Já to nepovažuji za žádný významný handicap. Naopak si myslím, že tato zkušenost z exekutivy může pomoci soudnictví právě v tom, že bude mít ve svém čele výraznou osobnost.

Moderátor (Jan Pokorný): K tomu, jak jste srovnával profesní dráhu doktora Motejla a doktora Bureše, možná jak by se řeklo asi u soudu, námitka. Doktor Motejl nekandidoval na prezidenta republiky. Což už byla politická..

Host (Pavel Němec): Přeci ucházel. Přeci doktor Motejl se ucházel o funkci prezidenta republiky. Tehdy bylo nějaké referendum nebo něco takového, kde vybírala Sociální demokracie z několika kandidátů a tam snad spolu soupeřili právě doktor Bureš a doktor Motejl.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže námitka se zamítá?

Host (Pavel Němec): Myslím, že ta vůle, kandidovat, tam byla celkem zřetelná.

Moderátor (Jan Pokorný): Ivě Brožové vadí, že zákon na základě kterého byla odvolána, připouští odvolání předsedy soudu prezidentem. Tedy mocí výkonnou. Tím prý porušuje princip dělby moci. Teď se vracím k tomu, o čem jsme mluvili před chvílí. Je čas na změnu tohoto zákona?

Host (Pavel Němec): Podívejte se. Zaprvé to, že předsedové nejvyšších, obou nejvyšších soudů jsou v kompetenci prezidenta republiky je v pořádku. Prostě prezident republiky je hlavou státu. Prezident republiky jmenuje i další, další ústavní činitele. Je prostě hlavou státu. On svým způsobem zastřešuje všechny ty tři moci, byť samozřejmě spadá více do moci výkonné. Ale ten mechanismus, jmenování prezidentem republiky, přece je správný. Mně tak trošku připadají, ty argumenty doktorky Brožové v tom směru, že by si představovala, že pokud se někdo stane předsedou Nejvyššího soudu v pětatřiceti letech, tak do sedmdesáti let, kdy povinně soudci odcházejí do důchodu, tak je neodvolatelný. A to považuji skutečně za absurdní stav. Pokud by někdo se stal v pětatřiceti předsedou Nejvyššího soudu a měl 35 let naprosto klidného života a jistoty, že ho nikdo, nikdy z této funkce neodvolá. Ale prosím vás, doktorce Brožové se nestalo přeci žádné příkoří. Ona zůstává soudkyní Nejvyššího soudu. Je to výběrová funkce, vysoká funkce. Celý Parlament má 281 členů a u Nejvyššího soudu není ani 100 soudců. To znamená, tady máme 10 milionů obyvatel a ani ne 100 se může pyšnit tím, že je soudcem Nejvyššího soudu. To je skutečně jaksi vysoká pozice. Možná ve vnímání veřejnosti ani tak není považována. Možná právě i díky tomu, že paní doktorka Brožová Nejvyšší soud prostě nereprezentovala, nedávala prostě najevo to, že je skutečně jakousi neformální hlavou té justiční moci.

Moderátor (Jan Pokorný): Závěrem, pane ministře. Možná jste se také setkal s názorem, že by bylo dobré, kdyby Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud měly plnou rozpočtovou autonomii na Ministerstvu spravedlnosti. Měly i plnou správní autonomii. Co tomu říkáte?

Host (Pavel Němec): Tak modely jsou možné různé. Navíc je zde druhý pohled a to z hlediska určité úspornosti, úspornosti výdajů. Právě to, aby se spíše počet rozpočtových kapitol snižoval, než zvyšoval. Já vám řeknu příklad. Před mým nástupem si každý soud kupoval různá služební auta. Po mém nástupu jsem rozhodl, že soustředíme ty požadavky, vypíšeme jedno výběrové řízení a dosáhneme lepší ceny. My samozřejmě soudy neovlivňujeme v tom, co si mají objednat. Ale jenom jednoduše tím, že shromáždím požadavky z jednotlivých soudů, ať už jsou to okresní, krajské nebo nejvyšší soudy a zadáme jedno výběrové řízení na nákup motorových vozidel. Ať už jsou to užitková vozidla pro převážení soudních písemností, tak samozřejmě typicky služebních motorových vozidel osobních, tak prostě dosáhneme lepší ceny. Jsou na tom dobře obě strany. Jak státní rozpočet, tak příslušný soud. Rozhodně si myslím, že soudy si nemohou stěžovat na to, že by byly poddimensované. Za mého působení se soudům dostalo významně více investičních prostředků a rozhodně si nemohou stěžovat. Jsou na tom lépe než kdyby byly samostatné z hlediska peněz.

Moderátor (Jan Pokorný): Rozlučme se tedy s tím, že služební vůz pro předsedu Nejvyššího soudu je zatím prázdný.

Host (Pavel Němec): Tak.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem rozhovoru O kom se mluví byl ministr spravedlnosti, předseda Unie svobody DEU Pavel Němec. Děkuju a nashledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.