Odborník radí, jak na pitný režim: Vodu pijte po celý den, ale pozor na aquaholismus. A zařaďte pivo

4. červen 2015

Pokud s sebou neustále nosíte plastovou vodu a během dne vypijete třeba i čtyři litry vody, pak zřejmě patříte mezi takzvané aquaholiky, jak tvrdí přednosta Kliniky nefrologie IKEM Vladimír Teplan, který před podobným chováním varuje.

Lidský organismus je podle něj nastaven na určitý pitný režim, tedy na přibližně na 2,5 litru tekutin denně. „Pít čtyři pět litrů každý den není dobře. Za extrémních podmínek může dojít k poškození koncentrační funkce ledvin,“ varuje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou a připomíná svůj názor, podle kterého neustálé popíjení vody je spíš berlička: „Musíte pracovat, jíst tolik nemůžete a pitný režim je určité psychické pohlazení.“

Pít bychom měli neslazené vody. Ani pivo není špatné, alespoň z hlediska složení. „Je to nápoj harmonický, kterým zvýšíte příjem elektrolytů, ale také energie,“ připomíná Vladimír Teplan. Vyhnout bychom se měli ochuceným nápojům a limonádám. „Obsahují spoustu cukru, ať už glukózu nebo fruktózu,“ vysvětluje.

Čtěte také

Sám Vladimír Teplan většinou popíjí jemně mineralizovanou vodu, která dobře chutná. Jak ovšem připomíná, je třeba zdroje tekutin střídat, tedy pít minerálky a také čaje, kohoutkovou vodu a čas od času i sklenici piva.

Vladimír Teplan, přednosta Kliniky nefrologie IKEM

Kohoutková voda, jak připomíná Vladimír Teplan, je chemicky upravená, s čímž musíme počítat. „Chemické úpravy modifikují chuť. Myslím ale, že voda, kterou dnes používáme z vodovodních sítí, je dobrá,“ uvažuje.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autoři: als , šše
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.