Od zvonců alpských krav po kostelní věže. Grassmayrovi odlévají zvony v Innsbrucku už čtyři staletí

15 fotografií

Johannes Grassmayr právě zkouší nový bronzový zvon. Vibrace jsou cítít až pod nohama. Pokud projde touhle poslední kontrolou, bude takto znít nad Prahou klidně i několik staletí.

„Musí ladit s historickými zvony, které na věži už visí. Proto si je nejdříve nahrajeme, rozebereme jejich zvuk a teprve potom navrhneme nový. Je to stejné jako v orchestru. Na začátku první housle udají tón a všechny ostatní nástroje se podle něj naladí.“

Jako pečení dortu

Jenže než se nový zvon vůbec rozezní, čekají Johannese a jeho kolegy minimálně tři měsíce tvrdé ruční práce.

Čtěte také

Zvonem proti zkáze. Nizozemští zvonaři odlili nový pražský zvon z munice dovezené z Ukrajiny

„V principu je to trochu jako pečení dortu. Potřebujete formu a těsto, v našem případě roztavený kov. Jenže zatímco formu na dort můžete použít znovu, tady musíme pokaždé vyrobit novou. Každý zvon má totiž jiný tón i jinou výzdobu.“

Na bronzovém plášti vystupují reliéfy světců, drobné ornamenty i české nápisy. Všechny nejdříve vznikly z vosku, potom jejich podobu otiskli do hliněné formy a nakonec do bronzu. Ani háčky a čárky přitom pro rakouské zvonaře nepředstavují žádnou zvláštní výzvu.

„Čeština je pro nás ještě jednoduchá. Používá stejnou abecedu. Mnohem složitější je odlévat zvony třeba pro Egypt s arabským písmem nebo pro Čínu a Myanmar.“

Zvon jako hudební nástroj

Odlít krásný zvon je jedna věc. Přimět ho, aby zněl přesně tak, jak má, je druhá.

Johannes Grassmayr s bronzovým zvonem pro Prahu|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Každý zvon se ještě jemně dolaďuje, podobně jako klavír nebo kytara. U devítitunové zvonkohry jsme při ladění ubrali jen šestnáct kilogramů bronzu. V poměru k celé váze je to skoro nic.“

Když Johannes poslouchá nový zvon, neslyší to samé co ostatní. Zatímco většina vnímá jediný hluboký úder, on v něm hledá desítky různých tónů, které musí vytvořit jediný harmonický celek.

„Ve zvonu dokážeme rozlišit zhruba dvě stě tónů. A ten hlavní, který lidé slyší, vlastně vůbec neexistuje. Vzniká spojením všech ostatních. Říkáme mu úhozový tón.“

Klinika pro staré zvony

O pár kroků dál leží vedle naleštěných zvonů ty, které už mají nejlepší roky za sebou. Stovky let staré kusy s prasklinami, odlomenými částmi a zrezivělými závěsy. I ty sem putují z celé Evropy. Ne proto, aby je přetavili. Ale aby znovu zazněly.

„Jsme vlastně taková klinika. Nedávno jsme opravili zvon starý osm set let. Měl velkou prasklinu, ale dnes už znovu zvoní. Při opravě přitom nesmíme změnit vůbec nic. Musí znít i vypadat úplně stejně jako před stovkami let.“

Grassmayrovi zvony odlévají i opravují|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Čtrnáct generací zvonařů

Johannes je už čtrnáctou generací zvonařů. Rodina Grassmayrů odlévá zvony nepřetržitě od roku 1599. A přesto říká, že největší chybou by bylo myslet si, že už není co zlepšovat.

Čtěte také

Magazín Experiment: Jak opravit historické zvony bez svařování? A jak se o Vánocích vyhnout žlučníkovému záchvatu?

„Zvon je především hudební nástroj. Naším cílem je dosáhnout stejné kvality, jakou představují stradivárky ve světě houslí. Ale zároveň si nikdy nesmíme říct, že už tam jsme. V tu chvíli bychom totiž přestali hledat nové cesty a zlepšovat se.“

Po dnešní kontrole už zbývá jediné. Naložit několik tun bronzu na kamion a poslat je do Česka. Z dílny rodiny Grassmayrů tak odjíždí další zvon, který možná přežije i své tvůrce.