Od zmařeného pokusu za normalizace ke světovému unikátu. Romové na své muzeum čekali desítky let

Mezi 24 osobnostmi, které stály u zrodu muzea romské kultury, byla i historička Jana Horváthová, která krátce před jeho založením pracovala v jedné z tehdejších romských politických stran. „Měla jsem v hlavě to, že i Romská občanská iniciativa i další romské politické strany měly ve svém programovém prohlášení, že chtějí založit muzeum vlastní kultury,“ vzpomíná.

Čtěte také

Výstava Amaro jilo marel / Naše srdce bije mapuje 35 let existence Muzea romské kultury v Brně

S nápadem se obrátila na svého otce, inženýra Karla Holomka. „Když jsem tátovi navrhla, že bychom se o to mohli pokusit znovu, nebylo potřeba nic složitě vysvětlovat,“ říká Horváthová. „Táta byl tehdy poslancem České národní rady a zároveň romským aktivistou. Navíc si dobře pamatoval dobu, kdy jako pracovník Svazu Cikánů-Romů spolu s historikem Bartolomějem Danielem usiloval o vznik romského muzea. Snahu ale tehdy zmařil komunistický režim, který svaz donutil k zániku,“ doplňuje.

Bartoloměj Daniel ale už tehdy s dalšími začal budovat sbírky. „Táta neváhal a pustil se hned do práce. Opakovaně Daniela v Brně navštěvoval a přesvědčoval ho, že tentokrát by to mohlo vyjít. Daniel byl už starší a zklamaný z předchozího vývoje, spíš skeptický, ale tátovi se ho nakonec podařilo přesvědčit,“ dodává Horváthová.

Zachráněná sbírka

Na scéně se tak znovu objevila unikátní sbírka tradičního romského kovářství, kterou z velké části vytvořil Bartoloměj Daniel už v době existence Svazu Cikánů-Romů.

Po zániku svazu byla tato sbírka jako jediná z připravovaných muzejních fondů zachráněna – stát ji převedl do Moravského zemského muzea v Brně. Odtud putovala do vzdáleného depozitáře na zámku v Jevišovicích, kde po celou dobu zůstala uchována.

„V roce 1992, kdy už jsme fungovali jako nezisková organizace, se Moravské zemské muzeum, konkrétně jeho Etnografický ústav, rozhodlo nám sbírku vstřícně převést, a dokonce ji nechalo zrestaurovat. Právě ona se pak stala důležitým základem pro budování sbírek tradičních romských řemesel, profesí a zaměstnání,“ vzpomíná historička.

První festival romské kultury

Dalším významným mezníkem byl velký třídenní festival romské kultury RomFest, který se konal v roce 1990 v Mariánském Údolí v Brně.

„Ještě před festivalem jsme byly s Evou Davidovou pověřeny podniknout cestu po romských lokalitách na Slovensku a přivézt exponáty pro výstavu Romové včera a dnes. Ta byla během festivalu vystavena v Mariánském údolí v provizorní stavbě. Po skončení festivalu ale exponáty skončily ve skladu Rom-Artu, což nám bylo líto. Díky ochotě Milana Ščuky se je však v roce 1993 podařilo převést do Muzea romské kultury,“ uzavírá Horváthová.

Další zajímavosti z historie Muzea romské kultury v Brně mapuje nová výstava Naše srdce bije / Amaro jilo marel, která je k vidění v jeho prostorách.