Od začátku agrese jsme míru nejblíž. Američané se zapojí do bezpečnostních záruk Ukrajině, vyzdvihuje Kopečný

Podle šéfa české diplomacie Jana Lipavského (nestraníka kandidujícího za SPOLU) bylo jednání v Bílém domě další krok k míru na Ukrajině. Je na místě opatrný optimismus?

Opatrný optimismus vyjadřují ti, kteří se účastnili toho setkání s Donaldem Trumpem v Bílém domě. Tedy představitelé jak Ukrajiny, prezident Volodymyr Zelenskyj, tak kancléř Merz, prezident Macron nebo finský prezident Stubb. Domnívám se tedy, že je skutečně na místě říkat, že jsme od začátku ruské agrese nebyli blíž uzavření příměří nebo míru.

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) si myslí, že setkání v Bílém domě zatím nepřineslo zásadní průlom, přesto bylo důležité. V čem?

Čtěte také

Evropští lídři míří do Washingtonu. Následující dny určí, jak bude probíhat podpora Ukrajiny, říká zmocněnec Kopečný

Já si myslím, že zásadní průlom přineslo. Forma, ve které jednání proběhlo, bylo něco velmi nového. Když si vzpomeneme na nechvalně proslulé jednání v Bílém domě mezi prezidenty Trumpem a Zelenským, které skončilo diplomatickým fiaskem, teď jsme pozorovali úplně jiný scénář. Nejen, že to bylo vřelé, přátelské, plné úsměvů, ale především nebyla Ukrajina sama. Hned po prvotním jednání s prezidentem Zelenským následovalo jednání s hlavními evropskými lídry.

Přineslo to především, že vidíme jednotu, jakou jsme mezi evropskými státy, Ukrajinou a Spojenými státy za posledního půl roku neviděli. To, čeho se mnozí obávali, nějaký Mnichov nebo Jalta, tedy scénáře, kdy by se rozhodovalo o Ukrajině bez Ukrajiny, to já tam v žádném případě nevidím a neviděl jsem to ani na summitu na Aljašce, protože bezprostředně po jeho skončení volal prezident Trump prezidentu Zelenskému a evropským lídrům a pozval je na pondělní schůzku. Naděje je zkrátka v tom, jakkoliv to může znít jako nízká laťka, že v tuto chvíli má Ukrajina a Evropa diplomatickou a mocenskou váhu Spojených států více na své straně, než kdykoliv předtím za posledního půlroku.

Změnil se po včerejšku váš pohled na vyhlídky mírového řešení konfliktu na Ukrajině, oproti situaci po pátečním summitu na Aljašce?

Nezměnil. Já jsem byl velmi pozitivně překvapen tím, jak pevná byla americká pozice, která de facto následovala poslední tři, čtyři měsíce americké zahraniční politiky v tom, že zjevně i nadále působili Američané silou nebo tlakem na Rusko. Ano, ani mně se nelíbil rozvinutý červený koberec, ani mně se nelíbilo velkolepé přijetí prezidenta Putina, který ruskou agresi zahájil a který má na rukou krev tisíců a tisíců Ukrajinců. Ale právě kvůli tomu, že nadále Ukrajinu může terorizovat, že jeho armáda může nadále vraždit Ukrajince, je důležité, že byl přiveden k jednacímu stolu a že se to – jakkoliv neotřelou – novou silovou diplomacií Donaldu Trumpovi povedlo.

Čtěte také

Mír nebude spravedlivý, ale musí být trvalý. Klíčové budou záruky USA, míní zpravodaj

Nezměnil se můj pohled po včerejším jednání, protože to je de facto další logický krok, který nám i dalším evropským partnerům americká diplomacie dopředu avizovala. Moc se mi na ní líbí, že si uvědomují, že nepostačí slova, že nepostačí prázdná prohlášení, aby skutečně působila jako bezpečnostní garance nebo záruky pro Ukrajinu, že nestačí něco jako Budapešťské memorandum v roce 1990 nebo Minské dohody před pár lety – že opravdu je potřeba vystavět něco robustního i za pomocí Evropanů, nebo především za pomocí Evropanů.

Jestli včera byla jedna velká novinka, tak to bylo, že i Američané se chtějí zapojit a budou součástí bezpečnostních garancí pro Ukrajinu.

Hned se k tomu vrátíme. Chci se ale zeptat na to, že se asi nelze divit, že samotní Ukrajinci jsou k výsledkům pondělního jednání v Bílém domě skeptičtí. Jak hlásí náš zpravodaj na Ukrajině Martin Dorazín, spíše nevěří, že válka v dohledné době skončí a, cituji: čekají od Putina další lest, další úskok, další nepřijatelné požadavky.

Navzdory všemu optimismu, který ze mne asi čišel, já jsem také velmi skeptický a velmi opatrný k tomu, co lze čekat od ruské strany. Ruská strana se podle žádných náznaků nepřipravuje k tomu, že by měla omezit svoje válečné aktivity, protože se jí vojensky daří, protože každý den postupuje, každý den terorizuje ukrajinská města. Vojenská výroba a vojenská ekonomika, na níž je dnes země založená, nadále pokračuje a de facto se exponenciálně zvyšuje.

Čtěte také

Ukrajinci dál fungují i přes velké trauma. Vnitřní odpojení od Ruska je nenávratné, míní Pazderka

V očích Vladimira Putina nemá Rusko ekonomické problémy, nehledě na to, jaké mohou být disputace mezi různými ekonomickými experty. Prostě Putin si nemyslí, že Rusko má ekonomické problémy. Říkám to vše kvůli tomu, že nevidím moc náznaky, že by se Rusko připravovalo na to říct: teď jsme ochotni přestat s tím vším.

Zároveň, pořád podle mě platí, co jsem říkal, že doposavad jsme nebyli blíž tomu, aby nějaká taková dohoda byla na stole. Co se mi také líbí, je, že skepsi, nebo řekněme spíš opatrný optimismus, zaznamenávám právě u lídrů, o kterých jsem hovořil: u Německa, Francie, Finska, Británie, ale také u samotné americké diplomacie. Marko Rubio a Donald Trump hovořili o tom, že se to také vůbec nemusí povést, ale že v tom případě Rusko budou čekat sankce, které Putina dovedly k jednacímu stolu.

Bezpečnostní záruky

Zatímco Evropa požaduje nejprve dočasné příměří a pak jednání, Rusko chce údajně trvalý mír. Na stranu Putina se po setkání s ním přiklonil i Trump. Který pohled je vám bližší?

Já se přiznám, že v trvalém míru vidím rozhodně větší hodnotu, logicky. Vlastně mi nevadí, kdyby se jednání vedlo tímto směrem, protože máme historickou zkušenost s tím, jak Rusko nakládá s příměřím, a to se nebavíme jen o posledním roku nebo dvou, ale o posledních deseti letech. S historií ruského nakládání s příměřím je pro nás nevýhodné se k ní upínat. Rusko vyhlásilo velikonoční příměří na 24 hodin, pak nějaké další příměří, během toho to 200krát porušilo. Minské dohody byly neustále porušovány.

Čtěte také

Nejsložitější bude jednání o bezpečnostních zárukách, míní politický geograf. Dojde i na schůzku Zelenského s Putinem?

I proto je mi osobně bližší snaha upnout se k tomu, jak říká nově i americká administrativa, aby se tam válka dva roky poté, co se uzavře nějaký klid zbraní, nevrátila.

Jakého druhu by tedy měly být bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, které jsou jí údajně připraveny dát jak Spojené státy, tak EU? Ostatně dnes o tom jednali lídři zemí tzv. koalice ochotných, včetně premiéra Petra Fialy alespoň virtuálně.

Díky tomu, že se koalice ochotných schází už několik měsíců a tyto otázky se diskutují relativně detailně, je dnes jasnější, jak by to mohlo vypadat. Každá země přispěje tím, co umí, tím, co je její přidanou hodnotou. Někdo bude zpravodajsky podporovat Ukrajinu ve smyslu, že bude předávat například data ze satelitních snímků v živém čase. Někdo bude podporovat vojenskými technologiemi, někdo bude podporovat finančně, někdo bude investovat do obranně-průmyslové spolupráce, do výroby dronů přímo na Ukrajině. Někdo bude výrobu dronů, nebo ukrajinské technologie, které jsou dnes nejlepší na světě, přenášet do výrobních kapacit svých vlastních států. To je příklad Dánska, ale také Holandska, bude to velké v Německu.

Dnes se bavíme o cca 30 státech, které tvoří tuto neformální skupinu koalice ochotných a každý tam dá to, co bude aktuálně považovat za hodnotné. Možná z toho bylo zřejmé, že pro spoustu států je to vždy na bázi win-win, že z toho budou mít i vlastní ekonomický prospěch, technologické obohacení.

Čtěte také

Na zájmech Evropy Trumpovi nesejde. Chtít nerosty za darovanou pomoc je v principu fér, míní zmocněnec Kopečný

Není náhodou, že včera kromě těch 90 miliard dolarů, které tedy oznámil americký prezident, že si za ně koupí Ukrajinci americké zbraně, tak také ukrajinský prezident řekl, že Američané zainvestují 50 miliard dolarů do ukrajinských dronových technologií. Takto prostě budou vypadat bezpečnostní záruky.

Mimo jiné, to jsem nezmínil, tam bude i komponent živé síly nebo vojáků, jakkoliv nepředpokládám, že to bude jakákoliv odstrašující síla. Bylo by opravdu naivní se spoléhat na to, že by Evropané odstrašili další ruskou invazi. Budou prostě někde v týlu, budou třeba předávat své zkušenosti, výcvik a budou se sami učit od Ukrajinců.

Jak to jde ale dohromady s tím, že Kreml zásadně odmítá jakékoliv angažmá NATO na Ukrajině?

To je samozřejmě podmínka, která nemůže být akceptována. Stejně jako nemůže být akceptována jakákoli podmínka ve smyslu, že by měla být ukončena zahraniční pomoc nebo zahraniční vojenské dodávky pro Ukrajinu – to by de facto znamenalo její vojenskou likvidaci. Stejně jako nemůže být akceptováno, že by Ukrajina měla výrazně snížit stavy svých vojáků nebo paralyzovat svoji armádu. To všechno by samozřejmě Kremlu vyhovovalo, protože by potom mohl Ukrajinu snáze dobýt.

Právě proto tomu říkáme bezpečnostní garance. Když budeme dbát na to, aby základní podmínky k tomu, aby Rusko nebylo schopné dobýt Ukrajinu, byly naplněny, tak je to záruka, že se o to třeba ani nebude pokoušet.

Kde by mohlo dojít k setkání mezi Zelenským a Putinem? A čím je zásadní třetina Doněcké oblasti, kterou stále drží Kyjev a kterou požaduje ruský vládce? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.