Od úmrtí Maty Hari uplynulo sto tři let. Slavnou tanečnici a špionku připomíná výstava v jejím rodném Leeuwardenu

Mata Hari v malajštině znamená Oko nového dne. Od smrti možná nejslavnější špionky loni uplynulo sto tři let. Její život dodnes obestírá řada nejasností a mýtů. V rodném Leeuwarden na severu Nizozemska připravili k jejímu kulatému výročí unikátní výstavu. Ta patří k vrcholům programu Evropského hlavního města kultury, které letos připadlo právě tomuto městu.

„Byla to velká hvězda, symbol ženskosti a mezinárodně velmi známá. Z dnešního pohledu bychom ji mohli přirovnat třeba k Madonně,“ přibližuje tehdejší postavení leeuwardenské rodačky Margarethy Zelleové kurátor Fríského muzea Hans Groeneweg.

V roce 1905 se doslova přes noc proslavila jako spoře oděná exotická tanečnice s tajemným pseudonymem Mata Hari. Roky jí pak ležela u nohou Paříž i další evropské metropole.

„Nebyla ale jen erotickou tanečnicí, měla také velmi úspěšnou seriózní kariéru. Plnila stránky časopisů o módě a stala se módní ikonou. Můžeme ji označit za skutečnou celebritu předválečné Evropy,“ domnívá se kurátor výstavy.

Archivy odhalují dávná tajemství

Této veřejně známé etapě jejího života i tajemstvími obestřené epizodě válečné špionky, která Matu Hari přivedla ve Francii až na popraviště, je v leeuwardenském muzeu věnovaná rozsáhlá výstava. Podle jejího autora je vůbec největší, jaká kdy byla o této historické osobnosti uspořádaná.

„Získali jsme předměty od kolegů z Anglie a Francie a samozřejmě z Nizozemska. Loni se po sto letech od popravy Maty Hari otevřely archivy a některé věci tak můžete na výstavě vidět úplně poprvé. Například výslechové protokoly z Francie,“ upozorňuje historik.

Na výstavě je třeba také k vidění dokument, kde Mata Hari vysvětluje, proč se stala německou špionkou. Bylo to kvůli penězům, které v té době nutně potřebovala.

Logo

Do záznamů výslechů je možné se v expozici i zaposlouchat. Dojem umocňuje černá místnost osvícená jedinou žárovkou, uprostřed ní stůl se dvěma židlemi naproti sobě a přísný výraz vyšetřujícího důstojníka na obří zvětšenině dobové fotografie.

Dětský sen v troskách

Výstava ale návštěvníky zavádí i do šťastnějších dnů Margarethy Zelleové. Ty prožívala jako obdivovaná umělkyně na pódiích kabaretů nebo jako bezstarostná dívka v Leeuwardenu.

„Prožila tu prvních třináct let svého života. Vyrůstala v poměrně bohaté rodině, její otec jí dopřával drahé dárky a šaty. Jenže pak zbankrotoval, její rodiče se rozvedli a ona skončila u příbuzných,“ vypráví Hans Groeneweg.

Socha Maty Hari v Leeuwardenu

„Margarethino šťastné dětství se během několika měsíců zhroutilo a ona se pak už o Leeuwardenu nikdy ani nezmínila. Muselo to být pro ni velmi bolestné a nikdy se sem už nevrátila,“ dodává.

Mýtus nesmí zaniknout

Zatímco Mata Hari na své rodiště příliš ráda nevzpomínala, severonizozemské město se ke své nejznámější obyvatelce hrdě hlásí. Nedaleko od muzea má dokonce svoji sochu, i když ne v životní velikosti.

Podle Hanse Groenewega se dnes o jejích osudech už ví hodně, stále ale ne všechno. „Přesně se třeba neví, jestli získala výcvik špionky v Německu. Máme indicie, že ano, ale na sto procent to jisté není,“ tvrdí nizozemský historik.

Fríské muzeum v Leeuwardenu

V životě Maty Hari jsou stále některá bílá místa a Hans Groeneweg doufá, že to tak zůstane. Pokud bychom prý věděli všechno, vytratil by se její mýtus. A to by byla škoda.

autoři: Filip Nerad ,
Spustit audio

Související