Od tajemných zvuků po moravskou cimbálovku. České sny se ve válečném Lvově staly tradicí

12 fotografií

Tajemné prostory art centra Dzyga ve starém Lvově zaplnily ještě tajemnější zvuky. Petr Válek a Miloš Vojtěchovský vytvořili přímo pro zdejší tunelovité prostory zvukovou instalaci složenou z množství předmětů každodenní potřeby. Jak se ale ukazuje, i obyčejné věci mají svůj vlastní bohatý život a svou hudbu. Vzniká jejich vzájemnou interakcí, poháněnou nejrůznějšími pružinami, pérky a mechanismy.

A kdo zrovna k tomuto intermediálnímu umění vztah nenašel, mohl si o patro výš poslechnout třeba poctivé české blues Jana Fice.

Z jednorázové akce festival

První České sny ve Lvově se přitom před třemi lety chystaly jako jednorázová akce zaměřená především na klasickou hudbu a doplněná například panelovými debatami o zdravotnictví.

Čtěte také

Sen o životě bez explozí. V ukrajinském Lvově končí dny české kultury

„Vlastně jsme vůbec netušili, když jsme přijížděli na Ukrajinu, jak silný zážitek to pro nás bude. Mysleli jsme si, že trošku pomůžeme Ukrajině v době války vnímat kulturu. Vzniklo ale tolik přátelství a tolik silných vazeb, že se z jednorázové akce stal festival, který iniciovaly obě strany,“ vzpomíná ředitel projektu David Dittrich.

Na festival si odskočil i šéf Lvovské oblastní vojenské správy Maksym Kozyckyj. „Pro nás je důležité, že v době války máme už třetím rokem možnost vidět České sny. Můžeme prožít kouzelné kulturní projekty a cítit se jako součást současného světového uměleckého prostoru. Je to neuvěřitelné. Děkuji mockrát partnerskému městu Brnu, Jihomoravskému kraji a České republice za podporu.“

Moravská cimbálovka nesmí chybět

A co by to bylo za České sny, kdyby v nich nezazněla moravská cimbálovka? „Když se před dvěma lety řeklo, že se pojede do Lvova, tak David Dittrich ví, že jsme jako cimbálovka trochu střelci, že se nebojíme. Říkali jsme si, proč bychom sem nejeli, když se člověk chová bezpečně a zodpovědně. Tak jsme přijeli, užili si už ten první rok a dá se říct, že jsme se do toho tady zamilovali. Chceme jezdit dál, pokud to bude možné.“

Čtěte také

Hudba je věčná, všechno ostatní je pomíjivé, říká desetiletá ukrajinská pianistka z přímořské Oděsy

Primáš Cimbálové muziky Antonína Stehlíka Jiří Ludvík byl tedy ve Lvově už potřetí. Na rozdíl od Davida Doubka, známého jako Ventolin. Ten byl ve Lvově poprvé a festivalové dny uzavřel svým tradičně nespoutaným vystoupením.

„Když se objevila nabídka, říkal jsem si, že prostě pojedu. Samozřejmě jsem se bál. Když jsme přijeli na hranice, byl zrovna poplach. Hranice byly uzavřené a chvíli jsme museli čekat, než nás pustili. Takže to byl takový welcome drink.“

A jak mi řekl jeden z diváků: Tyhle České sny jsou i naše. Ty ruské snít nechceme.