Od šperků po uranové sklo. Česká „supervelmoc“ designu se představila v Paříži

Ve třech patrech Českého centra v Paříži jsou k vidění skleněné objekty, obrazy i sochy z kovu a dřeva. Výstava představuje několik generací českých tvůrců a ukazuje také různorodost materiálů, se kterými současní čeští designéři pracují.

Jednou z hlavních osobností výstavy je Eva Eisler, která se proslavila především jako šperkařka, její tvorba ale sahá také k sochařství, designu a architektuře.

„Pro tu výstavu jsem vybrala specifické projekty, které mám ráda a které mluví samy za sebe. Pohybují se někde napříč mezi uměním, designem a architekturou,“ popisuje Eisler. Jednotlivé obory podle ní nelze striktně oddělovat. „Jedno se inspiruje navzájem od druhého. Vzniknou kresby, pak z toho třeba vznikne šperk, kus nábytku nebo stavba.“

Od šperku ke sklu a architektuře

Přestože Eisler proslavily především šperky, sama zdůrazňuje, že se nechce omezovat na jedinou disciplínu ani materiál. V Paříži proto představuje také obrazy nebo skleněné instalace.

Čtěte také

Řemeslo mi umožňuje vtisknout do skla duši lesa a vyvolat chuť si na věci sáhnout, přibližuje umělecký sklář

„Nemám ambici stát se mistrem jednoho řemesla, jednoho materiálu. Na to je život strašně krátký a já jsem strašně zvědavá, co všechno člověk může obsáhnout,“ říká. Při práci se podle ní musí tvůrce přizpůsobovat vlastnostem materiálu a nesnažit se ho za každou cenu ovládnout.

Výrazně barevnější část výstavy představují vázy a skleněné objekty Hany Hillerové. Při jejich tvorbě využívá speciální formy, jejichž struktura se během foukání otiskuje do skla. Jednotlivé vzory následně skládá do trojrozměrných koláží.

Zvláštní pozornost poutají předměty z uranového skla se sytým zeleným odstínem. Technologie jeho výroby má v českých zemích dlouhou tradici sahající do 19. století.

„To sklo má nádhernou, nepopsatelnou barvu úplně jarních listů, prvních pupenců, které se objevují na stromech,“ popisuje Hillerová.

Každý z jejích objektů je originál. Výsledný tvar totiž neurčuje pouze umělkyně, ale také vlastnosti rozžhaveného skla. „Z jedné strany je tam obtisklá forma, neboli ruka umělkyně, ale z druhé strany už se sklo vyvaluje svým vlastním způsobem. Pořád se vrací do tvaru kapky nebo bubliny,“ vysvětluje.

Výstava představuje několik generací českých tvůrců a ukazuje také různorodost materiálů, se kterými současní čeští designéři pracují|foto:Marcel Faltys, Český rozhlas

Česká „supervelmoc“ v designu

Součástí přehlídky jsou také práce kolektivu Qubus. Právě jeho příklad podle ředitelky Českého centra v Paříži Radky Ondráčkové ukazuje, jak důležitá může být přítomnost českých umělců ve Francii pro jejich prosazení v zahraničí.

Čtěte také

Sklo je médium, kterým ztvárňuji věci, o kterých sním, říká umělecký sklář

Qubus je podle ní s Paříží silně spjatý a jeho mezinárodní renomé se budovalo mimo jiné právě díky zdejším přehlídkám designu. České centrum se proto snaží představovat jak začínající autory, tak zavedené osobnosti.

„Je tam několik silných zástupců českého skla a dohromady si myslím, že je to opravdu obrázek o supervelmoci v oboru designu, kdy navazujeme na určitou tradici,“ říká Ondráčková.

Pařížského týdne designu se pravidelně účastní významné galerie, designérská studia a kulturní instituce z celé francouzské metropole. České centrum těží také ze své polohy v Saint-Germain-des-Prés, jedné z tradičních kulturních a uměleckých čtvrtí Paříže. Česká tvorba se tak během přehlídky dostává přímo mezi projekty etablovaných francouzských i zahraničních institucí.