Od roku 1952 vynechal jen tři zápasy. Kladenský pořadatel se dočkal bouřlivých ovací

Kotel fanoušků kladenských Rytířů
Kotel fanoušků kladenských Rytířů

Patří už jaksi samozřejmě k inventáři kladenského zimního stadionu a po dlouhé roky střeží při každém utkání vchod do kabiny domácího týmu. Jmenuje se Josef Hora a když před několika dny slavil 90. narozeniny, dostalo se mu od vyprodaných tribun ovací, za které by se nemusel stydět ani Jaromír Jágr. Už je to opravdu pěkných pár desetiletí, co se do života tohoto muže natrvalo vloudil hokej.

„Jako malý kluk jsem hrával na rybníku ten klukovský hokej, pak jsem měl zápal plic a dál jsem to nemohl hrát, tak jsem taky skončil školu. Pak jsem chodil do zaměstnání a říkal jsem, abych měl aspoň nějaké povyražení,“ popisuje kladenský pamětník.

To povyražení hledal Josef Hora v místě, kdy teprve začínal vyrůstat ze země kladenský zimní stadion.

„V roce 47‘ v květnu tehdejší starosta pan Špaček položil základní kámen na výstavbu, tak jsme chodili na brigádu. Když se odšalovával beton, taky ty prkýnka jsme rovnali, vyklepávali hřebíky. V roce 48‘ v listopadu byl první zápas,“ vzpomíná Hora.

Po návratu z vojny v roce 1952 zakotvil hokejový nadšenec na zimním stadionu už natrvalo.

„Od té doby jsem chodil na všechny zápasy až do roku 2016, kdy jsem byl na operaci s oběma nohama. Do roku 2016 od toho roku 52‘ jsem vynechal 3 zápasy. To jsem byl v nemocnici a nemohl jsem chodit,“ vysvětluje Hora.

Za ty předlouhé roky zažil Josef Hora chvíle radosti a slávy, ale také smutnější časy kladenského hokeje. S kolika hráči už se asi stačil pozdravit při odchodu do kabiny po vítězných zápasech?

„Do tolika neumím počítat.“¨

Dárky k narozeninám, a zvláště k těm kulatým, sice nemají být pokud možno předávány se zpožděním, ale v tomto případě se na jednom nejcennějším teprve pracuje. Není asi těžké uhodnout, že souvisí s hokejem.

„Celý Kladno fandí tomu, abychom postoupili dál, ale pokud koukám na tu hru, tak to bude těžký, protože náš problém jsou přesilovky. Jestli bude hrát Jarda, nebo nebude hrát. I když jeden muž nemůže udělat nějaký zázrak. Může pomoct, ale ne zázrak. Musí všichni makat naplno, jestli chtějí postoupit, ale bude to velmi těžké,“ říká nezničitelný hokejový pamětník.