Od plesnivé misky k Nobelově ceně. Fleminga k objevu penicilinu přivedla práce i náhoda

Místnost ve druhém patře londýnské nemocnice svaté Marie je opravdu maličká. Celou jednu stěnu zabírá okno, druhou dveře. Původně tady skladovali plínky pro sousední porodnici. Pak si v ní svou laboratoř zřídil Alexander Fleming.

Čtěte také

Ukázkový příklad evoluce i jedna z největších výzev moderní medicíny. Rezistence bakterií na antibiotika trápí vědce po celém světě

„Tady se to všechno odehrálo. Podívejte, jak je všechno staromódní, zastaralé, zatuchlé a trochu zaprášené. Ale právě jen v takovém místě mohl být penicilin objeven,“ říká historik a kurátor muzea Kevin Brown. Muž, jeden z největších odborníků na život a dílo Alexandra Fleminga.

Stůl pod oknem je přeplněný laboratorním vybavením: zkumavkami, mikroskopy a Petriho miskami. Místnost vypadá přesně tak jako v době, kdy se v ní odehrál převratný objev. A svou roli v něm sehrála náhoda.

Plíseň hubící bakterie

3. září roku 1928 se Fleming vrátil z dovolené a zjistil, že v jedné z Petriho misek vyrostla neznámá plíseň, která hubí bakterie.

„Všechno bylo dílem náhodné kontaminace. Ve sterilních podmínkách by k tomu nedošlo. Někdo proto může namítnout: Fleming měl prostě jen štěstí. Ale to není pravda. Za touto náhodou stála dlouhá odborná práce,“ říká Kevin Brown.

Místnůstka, kde se historický objev odehrál, je tak malá, že se do ní stěží oba vejdeme. Její význam pro moderní medicínu je však obrovský.

K objevu penicilinu přispěla i náhoda|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

Příliš čistá laboratoř

„Ve 40. letech provázeli Fleminga nejmodernější laboratoří v New Yorku. Jeden novinář se ho zeptal, co si o ní myslí, a čekal, že odpoví něco v tom smyslu, jak úžasnou práci by s takovým vybavením mohl dělat. Fleming však řekl: ,No, je to moc hezké, ale tady bych penicilin nikdy nemohl objevit. Je tady až příliš čisto.‘“

Fleming a jeho tým ještě nedokázali penicilin izolovat. To se podařilo až vědcům v Oxfordu o více než deset let později. Masová výroba tohoto antibiotika pak začala v roce 1941 ve Spojených státech.

Od objevu k praxi

Pro Fleminga bylo důležité, že už rok po objevu, v roce 1929, svá zjištění publikoval. Upozornil také na to, že pokud se podaří vyřešit problém s izolací penicilinu, mohl by mít klinické využití.

„I bez Fleminga by se objevila antibiotika, ale možná ne penicilin. Kdybychom ho ve své době neměli, kdoví, kdo z nás by dnes žil,“ uzavírá Kevin Brown.

Není proto divu, že skotský lékař Alexander Fleming získal za svůj objev Nobelovu cenu.