Od malých krůčků k ikoně protirežimního odporu. Kardinál Tomášek zemřel před 25 lety

4. srpen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy František kardinál Tomášek

Pražský arcibiskup, kardinál František Tomášek, se již za svého života stal legendou, především pro své postoje a vytrvalé vystupování na obranu důstojnosti člověka a svobody země. Byl jedním z význačných představitelů protikomunistického odboje a mravní autoritou přesahující katolické společenství. Osobně pocítil teror nacistů i diktaturu komunistů. Kardinál Tomášek zemřel ve věku 93 let před pětadvaceti lety, 4. srpna 1992.

Život kardinála Františka Tomáška dokumentuje proměny české společnosti i církve ve druhé polovině 20. století. „Prošel různými peripetiemi, všechny odrážely stav doby, církve, ale i jeho vlastní vnitřní rozpoložení," říká historik Jaroslav Šebek.

„Byl vytipován komunistickým režimem jako jediný mezi tajně vysvěcenými biskupy, který by mohl být povolný, měkký a dlouhou dobu se zdálo, že se nemýlili," tvrdí katolický kněz Tomáš Halík. „Byl to skutečně člověk kompromisu, který nechtěl dráždit režim, nezadat si s ním, ale hledal cestu drobných krůčků."

Toto období v jeho životě ale vyvrcholilo kolem vzniku Charty 77. Několik významných křesťanských laiků, kněží a teologů se hned na počátku připojilo k Chartě a František Tomášek se nechal přimět komunisty k prohlášení, které se od Charty de facto distancovalo.

„V té chvíli vystoupil Josef Zvěřina, významný český teolog, který byl už vězněm nacistického režimu, pak dlouholetým vězněm stalinského režimu. Při osobním setkání, ale pak i v otevřeném dopisu, který se šířil samizdatem, kardinálovi jasně vytkl tuto pozici a řekl, že již nejde o problém čistě politický, nýbrž o zásadní mravní otázku a pokud se církev nepostaví na stranu pronásledovaných, ztratí věrohodnost," říká Halík.

Kardinál tehdy plně pochopil, že jeho politika malých krůčků již nevede k žádnému cíli.

O svatořečení Anežky České se zasloužil kardinál Tomášek (na snímku v listopadu 1989)

Další zlom přišel v roce 1978, kdy byl František Tomášek jmenován pražským arcibiskupem a kardinálem a papežem se stal Jan Pavel II. „V osmdesátých letech se z Tomáška stala ikona protirežimního odporu, i když svým způsobem proti jeho vůli," říká hitorik Šebek.

O Velikonocích roku 1987 vyhlásil desetiletý program duchovní obnovy českého národa k 1000. výročí smrti sv. Vojtěcha. Velký podíl měl Tomášek také na svatořečení Anežky Přemyslovny na podzim 1989, které se stalo jakýmsi předznamenáním listopadové revoluce. Již o rok dříve podepsal petici požadující svobodu náboženského vyznání, protestoval také proti policejní brutalitě při lednových shromážděních k uctění památky smrti Jana Palacha v roce 1989 a podpořil petici Několik vět.

Zemřel kardinál Tomášek (titulní strana deníku Lidová demokracie 5. srpna 1992)

Vnitřní přerod arcibiskupa pak vyvrcholil v Listopadu 89, kdy se účastnil bohoslužby ke svatořečení Anežky české v Římě. Po návratu se stal důležitým aktérem revoluční změny. „Já a celá katolická církev stojím na straně národa," prohlásil tehdy kardinál při mši ve svatovítské katedrále.

V roce 1990 se splnil jeho životní sen, svoboda náboženského vyznání se po 42 letech stala znovu skutečností. Všechny biskupské stolce v Československu byly obsazeny, diplomatické styky s Vatikánem byly obnoveny a v životě církve začala nová etapa. Poslání kardinála Tomáška bylo dovršeno a nejstarší činný biskup v katolické církvi mohl požádat papeže o uvolnění ze svého úřadu. František Tomášek byl zproštěn úkolu správy pražské arcidiecéze v březnu 1991.

autor: Terezie Bečková | zdroj: ČTK
Spustit audio