Ochrana zvířete před týráním: jak správně postupovat
Na Žurnál servis se obrátila posluchačka, která sledovala opilého muže, jak surově bije svého psa. Případ nahlásila policii, která jí potvrdila, že muž je „známá firma“. Policisté ale doma muže nezastihli, a tak se případem dále nezabývají. Co můžu udělat, abych zvíře ochránila? ptá se naše posluchačka. Radila Barbora Bartušková Večlová, místopředsedkyně organizace Svoboda zvířat.
Ta hned na úvod konstatuje, že policisté by se měli případem zabývat, i když tyrana doma nenašli. „Policie v tomto případě nepostupovala správně, neměla případ odložit, mohla si dotyčného předvolat či k němu domů přijít ještě jednou. Posluchačka proto může podat na postup policie stížnost,“ vysvětluje Bartušková Večlová.
Muži, který bije svého psa na ulici před zraky kolemjdoucích, totiž hrozí přísný trest. „Důležité je, že pokud k týrání zvířat dochází na veřejnosti, případ může být řešen jako trestný čin a ne jen jako přestupek,“ dodává místopředsedkyně Svobody zvířat.
Pokud by naše posluchačka měla týrání zdokumentované, například natočené na mobilní telefon, může se obrátit i na další instituce: „Může se také obrátit na městský úřad či krajskou veterinární správu,“ radí ochránkyně zvířat a dodává, že pokud se člověk chce týraného zvířete zastat, je vždycky lepší mít dokumentaci.
Důležité kontakty
Krajské veterinární správy
Státní veterinární správa
Městské a obecní úřady
Policie ČR
Hodí se to i v případě, že by policie a úřady věc neřešily a člověk by chtěl proti násilníkovi „zakročit“ s pomocí médií. „Někdy se věci bohužel začnou hýbat až po zveřejnění kauzy,“ konstatuje Bartušková Večlová.
V případě, že je člověk svědkem trvalého týrání nebo zanedbávání – například když soused nepečuje o zvířata a nekrmí je – je na místě obracet se na veterinární správu. „Krajská veterinární správa zkontroluje, v jakém jsou zvířata stavu a zda skutečně dochází k týrání. Správa má povinnost prošetřovat i anonymní podněty, takže pokud se někdo bojí zveřejnit svou identitu – třeba proto, že jde o souseda –, je možné podat i anonymní podnět,“ vysvětluje ochránkyně zvířat.
„Pokud krajská veterinární správa případ neřeší, což se někdy bohužel také děje, je možné obrátit se na státní veterinární správu, policii, městský úřad či případně opět média,“ dodává.
O podobném tématu jsme mluvili i s veterinářkou Martinou Načeradskou, která radila, jak postupovat, když máme podezření, že nám někdo nabídl štěně z takzvané množírny.
Základem je neobracet se ukvapeně na sdělovací prostředky: pokud se totiž množitel dozví, že „po něm jdou“, může zlikvidovat důkazy, které jsou nutné pro jeho potrestání. „Pokud si člověk všimne něčeho podezřelého, je třeba informovat Státní veterinární správu a policii – kriminálku,“ doporučuje veterinářka.
Desatero: Nekupuj štěně, když...
1. Dotyčný inzeruje po celý rok neomezený počet štěňat.
2. Prodávající nás odmítá vpustit do bytu/domu, kde štěně vyrůstá. (Trvá na předání na zastávce, benzínce či nádraží.)
3. Štěně je příliš maličké. Prodej psů mladších 50 dní (cca sedm týdnů) je nezákonný! Mléčné zuby se teprve prořezávají.
4. Prodávající má mnoho psů a nikde nemá matku štěňat. Všude je nepořádek a zápach.
5. Štěně není viditelně zdravé – má blechy, špinavé uši, rýmu, kašel, průjem, má viditelné defekty na těle, kýlu, krátkou horní nebo dolní čelist, chybí varle či končetiny.
6. Štěně má stále sací reflex (když strčíte prst k tlamě, štěně se přisaje). Pak je staré maximálně tři týdny.
7. Prodávající nedokáže odpovědět na dotazy týkající se zdraví štěněte, jeho rodičů a péče, ani čím bylo krmeno.
8. Rizikové je impulzivní rozhodnutí o koupi bez přemýšlení. Pak se snadno stanete obětí podvodu.
9. Cena je nápadně nižší, než je běžné.
10. Kupující nemá platnou smlouvu a doklady ke štěněti (očkovací průkaz/pas). Chybí záznamy o odčervení a očkování včetně datací a razítek veterinárních lékařů.
Doktorka Načeradská se angažuje v iniciativě STOP množírnám, která si klade za cíl lidi upozornit na to, jak štěně z množírny vypadá, aby si je nekupovali. K tomu účelu sestavila desatero varovných prvků, které by měly kupující upozornit, že není dobrý nápad si pejska pořizovat.
Pokud už si člověk koupí zvíře, které je z množírny a má zdravotní problémy, musí počítat s tím, že se potíží jen tak nezbaví.
„Správně by měl štěně vrátit, jenže to už nikdo neudělá, až na výjimky, protože se do toho maličkého chlupatého tvorečka prostě zamiluje. A pak si bohužel musí připravit peněženku na nákladnou péči u veterináře,“ konstatuje Načeradská.
„Návštěva veterináře by měla následovat prakticky okamžitě po pořízení štěněte,“ dodává obecnou radu pro všechny chovatele.
I přes osvětu a mediální zájem ovšem případy, kdy si lidé zvíře z množírny pořídí, nejsou nijak výjimečné.
"Já sama se s případy, kdy někdo přinese štěně z množírny, setkávám skoro každý týden, bohužel,“ uzavírá veterinářka.
