Ochrana životního prostředí a "zelené náboženství"

4. listopad 2007

Výzvy přítomnosti

Jizerské hory na podzim|foto:Jana Šustová, Český rozhlas

Je to tak trochu paradox, ale zkušenost říká, že za záchranu mnoha hezkých chalup a nejrůznějších památek lidové architektury vděčíme v řadě případů spíše městským přivandrovalcům, než místním rodákům. Podobné je to i s přírodou: také její ochraně dnes věnují více energie a času obyvatelé měst, než Ti, kdo žijí na venkově. A nejednou se tahle situace stává i jablkem sváru. Zatímco jedni nasazení a úsilí lidí sdružených v ekologických organizacích oceňují, jiní jim nemohou přijít na jméno. Třeba v případech, kdy prosazují vyhlášení chráněných zón, v nichž platí přísnější pravidla, která by místním mohla v některých ohledech komplikovat život.

Kromě těchto konkrétních sporů však musejí ochránci přírody čas od času čelit i daleko ostřejší a obecnější kritice: nejen politici, ale i část vědců vytýká řadě z nich příliš černobílé vidění světa, sklon strašit okolí apokalypsou, zveličovat problémy a měnit ochranu přírody z praktické činnosti v "zelené náboženství".

A protože nedávno zveřejněná - nepříliš povzbudivá - vládní Zpráva o stavu českého životního prostředí k tomuto tématu opět přitáhla zvýšenou pozornost veřejnosti, bude mu patřit i následujích dvacet minut vysílání Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.

Co si české ekologické organizace myslí o kvalitě životního prostředí ve kterém žijeme? O co usilují, a jak se vyrovnávají s námitkami, které na jejich adresu míří? To jsou otázky pro našeho dnešního hosta. Pozvání k mikrofonu tentokrát přijal Vojětch Kotecký z Hnutí Duha.