Obsadili hotel v Buenos Aires a rozjeli tu podnikání. Úspěch počítají squatteři i na basy piv

Špičkový hotel Bauen po jeho krachu obsadili vlastní zaměstnanci. Tihle squatteři se ho pak snažili provozovat. Ještě před pár lety nikdo příliš nevěřil, že se jim podaří provoz udržet.

Vítá mě zakládající člen hotelového družstva Diego Ruarte. Před sedmi lety měl dlouhé vlasy a na psacím stole Fučíkovou Reportáž psanou na oprátce. Dnes má na stole, pod stolem, vedle stolu a vůbec všude různé věci, které mu projdou pod rukama.

„Nakupujeme od knoflíků a uniforem až po výtahovou strojovnu. Tu jsme pořídili nedávno,“ vysvětluje. Většinu peněz na provoz si vydělají, ještě od předchozí levicové vlády dostali dotaci na velkou opravu.

Nejdřív se dívám do velkorysých salonů, které oproti dřívějšku docela prokoukly. Dát to všechno do kupy přitom asi nebyla legrace. Majitel luxusního hotelu zkrachoval, ale zaměstnanci v něm zůstali, okupovali ho a nevydali ani policii. V roce 2003 poprvé otevřeli brány hotelu. Byli ovšem bez peněz. Vše se změnilo až po akci venezuelské ambasády, která tu ubytovala velkou skupinu dětí. I na počest Venezuely je jeden salon pojmenovaný po Simónu Bolívarovi. Vyjíždíme už ale do osmého patra, kde právě uklízí pokojská.

Čtěte také

Mají tu i pokoje pro byznysmeny

„Je to jiné. Pracuje se jinak. Člověk má prostě trochu jiný závazek. Když pracuješ pro majitele, musíš udělat svou práci a pak jdeš domů. Tady v družstvu je to jinak,“ říká Liliana Guzmán a může mluvit ze zkušenosti, dělá tady od roku 1981.

Diego Ruarte mě vede do upravené suity, pokoje pro byznysmeny. I s takovou klientelou do budoucna počítají. A skutečně se to tu za těch 6 let, co jsem tu byl naposledy, změnilo a ve výtahu se mi neklepou strachem nohy. A jsme zase dole, abych se znovu přesvědčil, že to tady není běžná firma. Bar Utopie, je nazvaný podle toho, jak vznikl.

Úsměv personálu a původní interiér

„Jeden rok jsme udělali valnou hromadu. Jednou možností bylo rozdělit zisk mezi družstevníky a druhou možnost investovat, zrekonstruovat bar a nově ho otevřít do ulice. A družstevníci hlasovali pro to druhé. Dnes si domů odnášejí to, co bar vydělá,“ říká Diego Ruarte.

10 bas piva a sedm krabic hranolků – to je náš pokrok

Prohlídku bereme s Diegem opravdu hodně důkladně – odshora až do podzemí. Ve skladě nacházíme důležitou osobu. Gladys Madagre tu je celou dobu, jedna ze zakladatelek družstva, které obnovilo provoz hotelu dva roky po krachu a okupaci.

Čtěte také

„Zpočátku jsme kupovali pytlík buráků, 20 deka hranolků a tři láhve piva, aby nám zbylo trochu peněz na další den. Dnes kupujeme každý týden 10 bas piva a sedm krabic hranolků. To je náš pokrok,“ říká Gladys Madagre.

Poučíme ho o boji, který tu vedeme, slibují novému zaměstnanci

A nabírají díky tomu i nové kolegy. Mladík Jonathan Otero získal práci a zkušební podíl v družstvu jen na doporučení. „Ano, řekli mi, co je to za hotel. Líbí se mi tu. Jsou tu dobří lidé,“ potvrzuje. Ale ještě ho čeká zaučování – nejen ohledně práce, ale i ideologie.

Hotel bude potřebovat ještě hodně oprav

„Pustíme mu video, důkladně ho poučíme o boji, který jsme tu vedli a který vést budeme, když dá Bůh a Panenka Marie,“ dodává Gladys.

Vydrželi to dlouho, každý rok odolali příkazu o vystěhování. Zákon o odebrání hotelu původnímu majiteli schválila jedna komora parlamentu a dál se neví. A tak boj pokračuje. Kromě něj také každodenní práce a další vylepšování hotelu. Jdou tak příkladem desítkám podobných podniků převzatých zaměstnanci v Argentině.

autor: dkk
Spustit audio