Obří průplav i říční přístav. Projděte se po místech, která dělají z Německa dopravní uzel Evropy

Přístav Kiel leží na jihovýchodě Jutského poloostrova nedaleko dánských hranic. Tohle hanzovní a původně celkem ospalé město se k Německu připojilo až v druhé polovině 19. století. Region se od té doby proměnil k nepoznání.

S rokem 1864 přišli Prusové, s nimi námořnictvo a taky svoboda podnikání. Celkem rychle se tam usídlil průmysl zaměřený na stavbu lodí. Právě tato kombinace loděnice a námořníků byla hnacím motorem vývoje. 

Pohled na přístav v německém městě Kiel|foto:Pixabay

Za vlády císařů se Kiel proměnil na takzvaný říšský válečný přístav. Město leží na pobřeží Baltu a přesun flotil do Atlantiku nebyl tak úplně jednoduchý. Problémem bylo, že lodě při plavbě ze Severního do Baltského moře musely přes úžinu Skagerrak. Moře tam bývá rozbouřené a hlavně pro menší lodě je to nebezpečná cesta. A tak se hledala jiná. 

Výsledkem je dodnes fungující kanál, který celý poloostrov ještě před dánskými hranicemi protíná. Od jeho otevření letos uplynulo 125 let. K nynějšímu výročí dostal i pomyslný dárek – má o něco povyrůst.

Tisíce lodí ročně

Ročně přístavem Kiel proplouvá na 30 tisíc obchodních lodí a k tomu asi 12 tisíc soukromých, třeba sportovních člunů nebo plachetnic. To je mnohem víc, než má Panama nebo Suez, takže v tomhle ohledu je nejvytíženější trasou světa.

Kielský kanál se naposledy upravoval před více než 50 lety a od první světové války se moc neměnil. Teď se mění. Původní kanál, pojmenovaný po císaři Vilémovi, měl hloubku 9 metrů a široký 22 metrů. Jen po pár letech to ale přestalo stačit, protože se budovaly stále větší lodě. Už krátce po otevření kanálu se zase začalo stavět.

Hamburk|foto:Jiří Kamen,Český rozhlas

Tehdy se dno prohloubilo o dva metry a šířka se zdvojnásobila na 44 metrů. Řešení z roku 1914 ale dnes pochopitelně nestačí. Při obousměrném provozu se sem tankery ani jiné obří lodě nevejdou. Takže letos se začalo s rozšiřováním, a to až na 75 metrů.

Všechna zemina se zužitkuje do poslední tuny, protože ji stavbaří zaváží zemědělcům. Jejich pole se tak sice zvednou až o několik metrů, ale funguje to. Některá pole jsou tady ale už propadlá, takže rovinatou krajinu to vlastně nijak nenaruší. Rozhodně méně, než vysoké haldy. Podle Sönke Meesenberga, který ve správě kanálu vede odbor investic, lidé stavbu včetně okolní výstavby schvalují.

Kielský kanál na západě ústí jen kousek od Hamburku, který je pro Německo srdcem lodní dopravy. Její tep ale bije i hluboko ve vnitrozemí o stovky kilometrů dál: na soutoku Rýna a řeky Rúr. 

Centrum Duisburg

Město Duisburg si Němci dodnes spojují hlavně s legendárním seriálem Tatort, neboli Místo činu s komisařem Schimanskim. Už při vjezdu do města vás zarazí obrovský počet naložených kamionů a horizontu dominují vysoké jeřáby a hory lodních kontejnerů – za vším stojí místní přístav, na který podle jeho mluvčího Thomase Hüsera dopadla pandemie koronaviru opravdu naplno.

Pochmurná atmosféra Duisburgu|foto:Václav Jabůrek,Český rozhlas

Podle Hüsera to začalo už v lednu. „Krizový štáb jsme si zřídili už v momentě, kdy začalo být jasné, že se koronavirus může dostat i do Německa. Prioritou bylo, aby se naši zaměstnanci nenakazili mezi sebou. Máme tu řadu specializovaných lidí, ať už jde o obsluhu jeřábů, řidiče vozíků na přesun lodních kontejnerů anebo třeba strojvedoucích, protože máme i čtrnáct vlastních lokomotiv. Bez nich by se žádný kontejner nehnul z místa. To byla první věc,“ vysvětluje.

Pak v areálu museli udělat víc prostoru, protože jim tam některé zboží uvázlo. Například automobilový průmysl se na jaře úplně zastavil a továrny přestaly odebírat zásilky, které by jinak okamžitě převzaly.

„Třetím aspektem bylo, že jsme museli změnit podmínky provozu. Zmenšili jsme počet lidí na směnách, které teď fungují úplně jinak než dřív. Home office u řidiče vysokozdvižného vozíku nepřichází zrovna v úvahu. Museli jsme to vymyslet tak, aby se i v menších skupinkách a bezpečných podmínkách zvládalo tolik, co dřív. A myslím, že jsme to zvládli. Nemocnost jsme měli jen asi dvou nebo tříprocentní, to v podstatě nic nebylo. A naši lidé pracovali s mimořádným nasazením,“ dodává.

Celý pořad Zaostřeno Václava Jabůrka si poslechněte v audioáznamu.