Obnova židovského hřbitova v Telicích
Židovský hřbitov, na který se za chvíli vypravíme, se rozkládá mezi dvěma zapadlými vesnicemi na Tachovsku – Telicemi a Prostiboří. Donedávna byl zpustlý a zanedbaný, dnes doslova září svou krásou a poezií starých náhrobků s hebrejskými nápisy. Hřbitov se stal vyhledávaným místem turistů, poutníků i místních lidí už proto, že je od něj nádherný výhled do okolí.
Tradice a náboženské zvyklosti ukládají židům mimořádnou úctu k místům, kde jsou uloženy pozůstatky jejich předků. Podle talmudického příkazu má být mrtvým zaručena neporušitelnost jejich hrobů na věčné časy. Bohužel, na mnoha místech České republiky to neplatí: židovské hřbitovy jsou zpustlé a zarostlé.
Na Tachovsku tomu tak však už není. Díky péči Václava Chvátala z Muzea Českého lesa v Tachově mnoho židovských hřbitovů změnilo svou tvář. Příkladem je židovský hřbitov v Telicích. Před devíti lety byl ještě zpustlý, zarostlý, mnohé náhrobky povalené. Dnes vypadá úplně jinak: ohradní zeď je opravená, náhrobky vztyčené. Pane Chvátale, co jste vlastně všechno museli udělat?
„Úplně první práce vždycky je vyřezat dřeviny, které ty náhrobky zakrývají, aby se mohly začít náhrobky vztyčovat.“
Když se teď podívám po hřbitově, tak je vidět, že tady ta přední část jsou mladší náhrobky, zadní část jsou starší náhrobky, ty nejstarší jsou z poloviny 18. století, ale vypadají jako nové. Jak je to možné?
„Při tom posledním restaurátorském zásahu došlo také k omytí náhrobků speciálním roztokem, která zajistí odstranění mechu, odstranění povrchových nečistot, takže ten náhrobek potom skutečně vypadá jako nový.“
Vy mapujete židovské hřbitovy, opisujete židovské náhrobky. Co na těch hrobech je vlastně napsáno?
„Struktura toho hebrejského epitafu je vždycky šablonovitá. Jsou tam vždycky zmíněny dobré vlastnosti toho pohřbeného, je tam jeho jméno, někdy jméno jeho otce, je tam datum jeho úmrtí. A pak jsou tam tradiční modlitby, zkratky. Téměř každý židovský náhrobek má na konci textu parafrázi knihy Samuelovy, která zní: ‚Ať je jeho duše přijata do svazku živých.‘ To je taková modlitba za vzkříšení.“
Stojíme před souborem náhrobků z černé žuly. Kdo to tady je pohřbený?
„To je skupina čtyř náhrobků rodiny Welflerů. Rodina Welflerů sem přišla v osobě nejstaršího z nich Leopolda Welflera, který sem byl usazen v první polovině 19. století ještě jako Žid chráněný vrchnosti. Jeho povolání bylo lékařství. A tento lékař měl několik dětí, z nichž jeden syn se svou manželkou je pohřbený právě tady.“
Ale tady ten jeden náhrobek vypadá, jako by byl úplně nový.
„Ten taky úplně nový je. To je replika původního rozbitého náhrobku, ze kterého se nedochovaly všechny části, nemohli jsme ho opravit, a tak jsme udělali repliku.“
Kdo vůbec poničil ten hřbitov a jak byl poničený?
„Nejtěžší devastace proběhla za druhé světové války, kdy nacisté zničili celou tu novou část. Vzniklo několik hromad náhrobků. A od té doby nikdo se tím nezabýval, nikdo ten hřbitov neopravoval, až na počátku 21. století došlo k tomu, že byl revitalizován.“
Na židovský hřbitov v Telicích jezdí pouze jedna rodina, která žije v Americe a navštěvuje zde své pohřbené předky, ostatní rodiny buď už nejsou známy, anebo žijí někde jinde. Přesto stojí za to tento památník minulosti udržovat, protože nám připomíná ty, kteří v českém pohraničí žili před námi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.
Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu
Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET
Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser
