O drogách s Jiřím Komorousem, šéfem Národní protidrogové centrály

Host (Jiří Komorous): Asi jako nejvýznamnější úspěch v poslední době vidím takové dvě věci, jednak systémovou věc, že po zřízení nebo postavení Národní protidrogové centrály do úrovně samostatné služby kriminální policie a vyšetřování se nám podařilo v historicky krátké době, vlastně pěti měsíců, vybudovat minulý rok naše regionální pracoviště - expozitury.

Moderátor (Jana Klusáková): Kde všude?

Host (Jiří Komorous): V každém kraji. V této krátké době se podařilo i ukončit poměrně velmi významnou operaci, na které se právě významným způsobem podílela naše ostravská expozitura a pražská pracoviště, operaci Bambus, která znamenala náš takový hmatatelný úspěch v oblasti nelegálního obchodu z drogami mezi vietnamským etnikem.

Moderátor (Jana Klusáková): A co se vám naopak v poslední době nepodařilo?

Host (Jiří Komorous): Tak co se nám nedaří a na co si tedy zvykáme, řekl bych, s trošičku, s obtížema je oblast trestního řízení. Tam pro nás, jako pro celou policii, nastala poměrně velmi složitá situace, kdy, když to řeknu velmi stručně, detektivové se učí právu a oblasti trestního řízení. A naopak, bývalí vyšetřovatelé a procesualisté se učí detektivní práci. A samozřejmě ta fúze a ty znalosti za ten rok, je velmi krátká doba, aby se to všecko absorbovalo. Tak to sebou nese určité komplikace.

Moderátor (Jana Klusáková): Loni v červnu jste, pane řediteli, řekl. Drogová situace u nás je velmi špatná a má neustále vzestupnou tendenci. A k úžasu neinformovaných tuzemců jste oznámil, že ve zlomovém roce 93 se nám otevřel hašišový kanál ze severní Afriky a z jižní Asie. V téže době sem začal proudit heroin po takzvané Balkánské cestě. A zároveň se otevřel syntetický kanál z Holandska. Syntetický kanál, ten co poskytuje?

Host (Jiří Komorous): Zejména extázi. Jako taková podkapitola je LSD, ale masivně k nám proudí extáze.

Moderátor (Jana Klusáková): Rok nato jste se stal ředitelem Národní protidrogové centrály. To bylo v roce 94. To už jste tam dost dlouho, nemáte někdy pocit bezmoci?

Host (Jiří Komorous): Jsem srozuměn s tím, že boj proti drogám, a tady se nebojím použít to slovo boj, je nekonečná záležitost, nikdy nekončící. Naším cílem, takovým strategickým cílem Národní protidrogové centrály i mým osobním je zastavit nárůst. Pokud možno v nějakém reálném časovém horizontu. Takže samozřejmě čas od času člověk se dostane do, do takového stavu, kdy už si řekne, že nemůže dál. Ale ten silný kolektiv, kterým je odklopen. A řekl bych až nadšení těch lidí, kteří v této oblasti pracují, tak vždycky dodá ty síly do dalšího postupu.

Moderátor (Jana Klusáková): V čem mají největší převahu ti, proti kterým bojujete?

Host (Jiří Komorous): Mají převahu ve finančních prostředcích, v logistickém zázemí a zejména v tom, že nemusí dodržovat zákony a normy.

Moderátor (Jana Klusáková): A pokud se řekne, logistické zázemí. To znamená?

Host (Jiří Komorous): Mají neomezené zdroje v podstatě v oblasti automobilního parku, spojení, financí na spojení, nemovitostí, bytů.

Moderátor (Jana Klusáková): Oni vlastně patří k nejbohatším lidem na světě, že?

Host (Jiří Komorous): Určitě.

Moderátor (Jana Klusáková): Mají také nějaké slabiny?

Host (Jiří Komorous): Jejich slabina a současně i síla rovná se peníze. Oni jsou schopni pro peníze se mezi sebou vraždit, jsou schopný bojovat proti sobě, jsou schopni bojovat o území.

Moderátor (Jana Klusáková): Zrazovat se.

Host (Jiří Komorous): Zrazovat se, takže to co je na jedné straně jejich síla, je jejich slabost.

Moderátor (Jana Klusáková): Pronikají vysoko a dokonce někdy i nejvýš, myslím politicky?

Host (Jiří Komorous): Nemáme jakékoliv signály, že by tyto struktury pronikly do politických struktur státu. Máme signály, na kterých spolupracujeme zejména s inspekcí ministerstva vnitra. Že se jim tu a tam podaří oslovit, případně zaplatit některé policejní pracovníky.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem nemyslela jenom u nás, ale i někde jinde ve světě.

Host (Jiří Komorous): Asi nejhmatatelněji ta situace ohledně politických struktur je vidět ve zdrojových zemích. Jedná se zejména o Jižní Ameriku a bývalé země Sovětského svazu v jihovýchodní Asii.

Moderátor (Jana Klusáková): Konstatujete, že nejzneužívanější drogou u nás jsou kanabionidy, to jest marihuana, hašiš. Tedy takzvaná měkká droga. V čem spočívá její měkkost?

Host (Jiří Komorous): S touto kategorizací na měkké a tvrdé a další moc nesouhlasím. Můj názor je takový, že je to sice droga, kde, řekněme, ty devastující účinky na lidský organismus jsou pomalejší, ale každopádně jsou. A je to droga, zejména v poslední době, řekněme v posledních několika měsících, kdy se na trhu nelegálním v České republice pohybuje droga marihuana, která má velmi vysoký obsah Tetrahydrokanobilu, což je ta účinná složka působící na centrální nervový systém. Tak si myslím, že už moc o měkké droze mluvit nemůžeme.

Moderátor (Jana Klusáková): Kritizujete, pane řediteli Komorousi, některé novináře za liberální prodrogové vidění světa. Můžete ten termín vysvětlit?

Host (Jiří Komorous): Já bych nekritizoval novináře za jejich názor, některé novináře. Já spíš kritizuji ten fakt, že někteří novináři si neuvědomí ten důsledek svých prezidentovaných osobních názorů do široké veřejnosti. A zejména mezi nejmladší populaci, která nemá, řekněme, ujasněný to své ego, svůj názor, ať už psychický nebo vlastně fyzický. A pokládám za dost nebezpečné a bez jakéhokoliv nepřátelství jsem o tom diskutoval se spoustou novinářů, když někteří novináři v podstatě propagují jeden nebo onen druh drogy s tím, že si neuvědomí, že ten následek mezi, mezi zejména mládeží může být velmi nebezpečný. A jako pro dokreslení můžu vám říct, že ten dlouhodobý tlak i mediální v oblasti, řekněme, podceňování marihuany. Pořád se točíme kolem marihuany, tak je takový, že dneska nám teenageři řeknou bez jakéhokoliv provokativního podtextu, že marihuana není žádná droga, že není návyková, že je míň nebezpečná než tabák, alkohol. Ty známé argumenty, které neustále do nekonečna se v některých médií opakují. A to je důsledek takovéto mediální politiky.

Moderátor (Jana Klusáková): Z tisku se dozvídáme, že posledních letech zabavili policisté a celníci každý rok necelou polovinu procenta odhadované tuzemské spotřeby drog, necelou polovinu procenta. Z toho plyne, že devadesát devět a půl procenta se dostalo ke spotřebiteli?

Host (Jiří Komorous): To procento úspěšnosti nebo zadržení drog je malé. Není to jenom v České republice, je to v celé Evropě. Zejména v poslední době, kdy zločinecké organizace přestoupily k minimalizaci jednotlivých dodávek, kdy třeba produkce z nelegálních laboratoří na pervitin, v České republice, jde okamžitě mezi dealery a distributory. Kdy ta mezi skladová doba, přeskladňovací, je minimální. Takže tento trend je v celé Evropě. S tím souhlasím. Nesouhlasím s tou částkou a nevím kdo a jaký počet. To je hra s číslama.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže tak hrozivé to přece jenom není.

Host (Jiří Komorous): Není to tak hrozivé, ale není to ani tak dobré. Určitě nejsme spokojeni a souhlasím s kritikou malého množství zadržení drog na našem území.

Moderátor (Jana Klusáková): A kdo je ten, o kom hovoříme jako o spotřebiteli. Je pravda, že jeho věk neustále klesá?

Host (Jiří Komorous): To je pravda.

Moderátor (Jana Klusáková): Až kam?

Host (Jiří Komorous): Máme příklady dneska jedenáct, deset let, výjimečně i pod deset let.

Moderátor (Jana Klusáková): V České rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme plukovníka, doktora Jiřího Komorouse, ředitele Národní protidrogové centrály. Máte hodně podřízených?

Host (Jiří Komorous): Je to podstatně více, než to bylo před dvěmi lety.

Moderátor (Jana Klusáková): A pokud by se někteří z našich posluchačů chtěli stát pracovníky protidrogové centrály a mít tak sympatického šéfa, jako jste vy, milý pane Komorousi, jaké by museli mít předpoklady?

Host (Jiří Komorous): No nevím, jestli by mí podřízení souhlasili s vámi, že jsem sympatický šéf. Ale každopádně ty kvalifikační předpoklady je vysokoškolské vzdělání, pokud možno znalost jednoho z jazyků.

Moderátor (Jana Klusáková): Vysokoškolské vzdělání, to znamená právník?

Host (Jiří Komorous): Preferuje se právnické vzdělání nebo policejní akademie.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano, jeden jazyk, nejlépe anglicky.

Host (Jiří Komorous): Nejlépe anglicky a nebo ovládají u nás, na Národní protidrogové centrále, ještě další příslušníci francouzštinu, španělštinu, ruštinu.

Moderátor (Jana Klusáková): Němčinu.

Host (Jiří Komorous): Němčinu. Takže ten jazyk je u nás nezbytnou nutností, neboť komunikujeme vlastně v osmdesáti procentech s partnery ze světa, že jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Musí být také uchazeč fyzicky zdatný?

Host (Jiří Komorous): Musí splňovat standardní předpoklady pro výkon v policii, to znamená musí absolvovat fyzické testy, jsou u nás zvláštní, speciální psychotesty. Protože tam samozřejmě ten tlak na tu psychiku, ať už muže či ženy, protože i ženy u nás slouží. Je nesmírný. Takže je podroben speciálním psychotestům. Potom se vlastně dělá jakési šetření, kolem té osoby, abychom co nejvíce minimalizovali případná rizika korupce, alkoholu a další rizika, která tato práce přináší.

Moderátor (Jana Klusáková): Kontroluje i, jestli takový člověk bere drogy, nelegální drogy.

Host (Jiří Komorous): Samozřejmě, samozřejmě to je součástí toho přijímacího řízení je i přísný, přísné zdravotnické testy a zdravotní vyšetření.

Moderátor (Jana Klusáková): A kdo kouří trávu, nemá šanci?

Host (Jiří Komorous): Nemá.

Moderátor (Jana Klusáková): Poslechněme si teď anketu, na Hlavním nádraží v Praze, to jest v místě, kde lze potkat občany z celé republiky, se ptala Martina Hanáčková.

Redaktor (Martina Hanáčková): Zkusil jste někdy ilegální drogu?

Projev náhodného občana: Ne nikdy.

Projev náhodného občana: Marihuanu.

Redaktor (Martina Hanáčková): A jaké to bylo?

Projev náhodného občana: No dobrý, ale pak to už nic moc.

Projev náhodného občana: Ne, ne, neláká mě to. Se dovedu pobavit i bez ní.

Projev náhodného občana: Zkusila.

Redaktor (Martina Hanáčková): Jakou?

Projev náhodného občana: Marihuanu.

Projev náhodného občana: No já vám řeknu po pravdě, já jsem z toho žádný extra zážitky neměla, protože jsem to kombinovala s alkoholem, takže nemůžu říct, co víc působilo.

Projev náhodného občana: Dělala jsem to ze zvědavosti, čekala jsem speciální zážitky, nějakou euforii, halucinace. Takovýdle věci.

Redaktor (Martina Hanáčková): Takže asi nebudete pro legalizaci takzvaných měkkých drog.

Projev náhodného občana: Ne, nejsem pro.

Projev náhodného občana: Zkusili, no.

Redaktor (Martina Hanáčková): Jakou?

Projev náhodného občana: Trávu.

Redaktor (Martina Hanáčková): Jaké to bylo?

Projev náhodného občana: Úplně úžasný, fakt nejlepší zkušenost, nevím. Nevím, co k tomu mám říct, to musíte zkusit sami, abyste vlastně v podstatě pochopili, vo co jde. Já jsem pro legalizaci marihuany, ale ostatní měkký drogy jako třeba tripy nebo extáze, to pro to nejsem. Nemám rád chemický.

Projev náhodného občana: Rozhodně ne, si myslím, že to je svinstvo.

Redaktor (Martina Hanáčková): A vy?

Projev náhodného občana: To samý, taky. Nezkusil, nekouřil ani nehodlám zkusit.

Moderátor (Jana Klusáková): Zařadila jsem do ankety všechny odpovědi, včetně těch, které drogu vychvalují. To byli dva mladí pánové. Je to chyba?

Host (Jiří Komorous): Teď co je chyba?

Moderátor (Jana Klusáková): Že jsem to tam zařadila?

Host (Jiří Komorous): Vůbec ne, vůbec ne. Já jsem pro v této oblasti naprosto otevřenou diskusi a pro argumentaci.

Moderátor (Jana Klusáková): Proč vlastně lidi drogy požívají? A mluvme o těch takzvaně nelegálních drogách. Tabák a alkohol ponechme dnes stranou.

Host (Jiří Komorous): Tak drogy provázejí lidstvo po celou jeho historii, ať už se používaly ke kultovním, církevním a jakýmkoliv jiným obřadům.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže i staří Čechové, se dá říct.

Host (Jiří Komorous): I staří Čechové, my když sledujeme situaci v oblasti, kterou na našem území od roku 1918, protože se považujeme tak možná trošičku neprávem, ale považujeme se jako pokračovatelé Ústředny pro potírání narkotik, Kriminální ústředny v Praze, která byla založena v roce 1928. Tak je na jednu stranu až úsměvné, když se seznamuje s takzvanými svodkami z tehdejší doby, kdy dělají razie v nočních barech. A v této době se velmi, velmi výrazně profitoval na nelegálním trhu kokain, morfium. Jo každá ta doba sebou nese nějaký ty drogy. Co je v dnešní době velmi specifické, je ta masivnost, rozšíření drog a motivace proč vlastně se mladí lidé na drogy dostávají. A tedy když se diskutuje o drogách, tak se vždycky diskutuje jen o určitém vytrženém kontextu, ale vůbec se už nediskutuje o tom ,že ta droga je prostě jen důsledek nějaké sociální situace. Že to je důsledek konzumní společnosti, nezájmu rodičů o ty děti. Takže to není jenom o tom, že ty drogy jsou prostě dneska dostupné, což je kritika na naší stranu. Že se nám nedaří tu dostupnost snižovat tak, jak bychom si představovali. Ale každopádně ten zájem o ty drogy je tak vysoký, že i když se nám podaří snížit, tady jsem zase realista a myslím si, že zásadnějším způsobem se nám ta dostupnost zase nepodaří zas tolik snížit. Ale máme ještě rezervy, tak pokud bude takový zájem o drogy, jaký je, tak se budem točit pořád v bludném kruhu.

Moderátor (Jana Klusáková): Byla jsem na jedné protidrogové akci, v jedné škole. A tam když těm dětem říkali, že by místo drogy měly chodit do kroužku a třeba do koutku živé přírody nebo do kroužku fotografování, tak výsledkem byl hurónský smích z hlediště.

Host (Jiří Komorous): Je to tak, tady prostě bohužel se pro, pro ty nejmladší mají hrozně málo alternativ. Když ptáme a hledáme sami, jako policisti, tu motivaci. Tady to není o nějakých rozpadlých rodinách a řekněme o nižším sociálním patru společnosti. To jsou středoškoláci s velmi situovaných rodin, velmi dobře finančně zabezpečený. Je to nuda, je to, jsou to, je to snaha zažít něco nepoznaného. Je to zejména vliv party. Tam bohužel ten model ty party je, že outsiderem je ten člověk, který si tu drogu neveme. To nezmění sama policie. To musí změnit všichni, kdo tohohle úsilí se musí od rodičů, přes školy, politiky, lékaře, psychology až po média zapojit všichni.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak už tady padlo, je vám čtyřicet dva roků. Už dlouho děláte tuhletu stresující práci. Já jsem nechtěla být osobní, ale přece jenom, jak se uvolňujete vy osobně? Když na vás jdou chmury a když už nemůžete dál?

Host (Jiří Komorous): Sportem a muzikou.

Moderátor (Jana Klusáková): To pomáhá?

Host (Jiří Komorous): Mně jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Zkušenost dokládá, že knihy i filmy o drogách. A autoři se snažili vylíčit špatné a nejhorší konce uživatelů drog. Tedy že tato díla zpravidla ke drogám nějaké novice přivedou. Je to i vaše zkušenost?

Host (Jiří Komorous): S touto oblastí jako zkušenost nemám. Nedovedu komentovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Americký prezident John Kennedy před padesáti lety řekl, pokud jde o drogy, gram prevence vyváží kilogram terapie. No to je sice hezký bonmot, ale jak by, podle vás, pane řediteli Komorousi, měla taková účinná prevence vypadat?

Host (Jiří Komorous): V prvé řadě naprosto souhlasím s konstatováním pana prezidenta Kennedyho. To je asi první oblast střetů, řekněme, v oblasti odborné veřejnosti, kdy diskutujeme, kdy jedna část toho spektra dneska, v uvozovkách, tlačí celou tu protidrogovou oblast do oblasti poskytování péče závislým lidem. A my naopak patříme do toho spektra, které zastává názor, že všechny prostředky do prevence. Ovšem jak tu prevenci nejlépe nastavit? Toť otázka.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak to dělají tam, kde to umějí? Umějí to opravdu někde?

Host (Jiří Komorous): Myslím si, že takový asi nejfunkčnější model je ve Švédsku.

Moderátor (Jana Klusáková): Česká televize začne ve středu dvanáctého února vysílat desetidílný cyklus půlhodinových dokumentů o drogové závislosti. Viděl jste už některý z těch dílů?

Host (Jiří Komorous): Přiznám se, že ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Celý cyklus se jmenuje: Když musíš, tak musíš? A hlavním záměrem autorů prý bylo povzbudit diskusi. Jak by měla takový diskuse vypadat,

Host (Jiří Komorous): Já si myslím, že by měla být oproštěná od emocí, mělo by se argumentovat v klidu. Neměla by být osobní. Jak v řadě případů je. V této oblasti nebo pro, řekněme, českou kotlinu typické. A hlavně by měla směřovat k tomu, aby se ten problém snížil.

Moderátor (Jana Klusáková): Uvedu citát z materiálu České televize ke zmíněnému cyklu. Autoři nepokládají za užitečné, aby diskuse po promítání filmu byla nahrazena výkladem externího odborníka na drogy. Měla by se co nejvíce blížit rovině rozhovorů, které lidé vedou v každodenním životě. O problémech, které se jich týkají. A na této rovině si obvykle musí vystačit sami. Bez oborníků, kteří by jim vysvětlili, jak to je.

Host (Jiří Komorous): Vynikající zkušenost jsem zažil v závěru minulého roku v Liberci, kde na základě aktivity vlastně středoškolských profesorů nebo středoškolského profesora bylo pořádáno, já jsem nic takovýho nezažil, velmi mě to oslovilo. Byl pořádán soud, celý to vlastně mělo charakter divadelní hry, kdy byli na to pozváni všichni středoškoláci z Liberce, ať už gymnázií, učňovských škol a tak dále. Byl ustanoven trestní senát i s předsedou. A byl tam žalobce, kterého jsem tedy prezidentoval já. Plus obhájce. A obžalovaným byla marihuana. Mělo to celý scénický charakter. Nikdo nic neobviňoval, já měl právo podat obžalobu, obhájce, který byl mimochodem vynikající tedy, obhajoval marihuanu. A veřejně se tam diskutovalo o tom problému a bylo o tom, jak kdo bude mít argumenty. Mně se to nesmírně líbilo. Po tomto dopolední bloku, odpoledne to bylo jako na každé mezinárodní konferenci, rozděleno do pracovních skupin, které měly za úkol zaujmout stanovisko k pěti bodům. Vynikající věc.

Moderátor (Jana Klusáková): Škoda že tam nebyly kamery České televize.

Host (Jiří Komorous): Škoda, skutečně škoda. Tohle je know how, který bych teda doporučil využít po celé republice.

Moderátor (Jana Klusáková): A tak ještě na závěr kritická poznámka. Divím se, že televize veřejné služby hodlá uvádět těch deset filmů, protidrogových, s následnou diskusí od deseti hodin večer ve všední den. Děti jdou nazítří od osmi hodin ráno do školy. Naším hostem byl plukovník, doktor Jiří Komorous, ředitel Národní protidrogové centrály. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.