Nový Prostor není jen časopis. Za každým prodejcem je příběh, který stojí za to poznat, říká ředitelka

Organizace Nový Prostor funguje v Česku přes 25 let. Navazuje na tradici tzv. street paperů. Jak tento nápad vlastně vznikl?

Tradice sahá až do Londýna, kde lidé bez domova prodávají časopis Big Issue. Nápad jsme převzali. Cílem je dát lidem v sociální tísni, těm, kteří nemají bydlení, možnost si vydělat peníze, protože oni chtějí pracovat, jenom nemají možnost. Nikdo jim nedá příležitost.

Čtěte také

Prodejce Nového prostoru: Byl jsem alkoholik a sám jsem odešel na ulici. Ale nechci tam zůstat

„Hledal jsem v životě nějakou jistotu, a tu jsem tady našel.“ To jsem objevila na vašich webových stránkách, když jsem si četla příběhy jednotlivých lidí. Jakou jistotu najdou prodejci v Novém Prostoru, protože ono to vypadá, že jsou to lidé, kteří jenom prodávají noviny...

Ano, přesně tak. Ale Nový Prostor není jen o časopise, i když je s ním často spojován. Skutečná jistota, kterou prodejci získávají, spočívá v něčem úplně jiném – v komunitě. Pravidelně se zde scházejí, potkávají své kolegy, přátele a kamarády, kteří prožívají podobné osudy, a zároveň mají podporu sociálního pracovníka, který s nimi každý den řeší jejich problémy. Učíme je základům osobní hygieny, finanční gramotnosti a další praktické dovednosti.

Každý příběh je jedinečný

V Novém Prostoru také vyrábíme produkty, které pak prodáváme na trzích – například teď v Holešovicích nebo před Palladiem – i prostřednictvím e-shopu. To vše jsou věci, které lidé často nevnímají, většina zná jen samotný časopis. Ale právě ta každodenní práce, dřina a společné prožívání okamžiků je to, co tyto lidi spojuje. Nikdo je tu neodsuzuje, všichni jsou přijímáni takoví, jací jsou, se všemi životními příběhy a momentálními problémy. A právě proto je komunita pro prodejce tou největší oporou.

Proč vám stojí za to pracovat se skupinou lidí, kde se nikdy člověk vděku úplně nedočká? Lidí bez domova se ostatní většinou štítí. A když třeba mohou dát nějaké finance na dobrou věc, vyberou si mnohdy někoho jiného.

Čtěte také

Lidé na bezdomovce nadávají, ale já je mám ráda, říká Růžena Ďorďová z Armády Spásy

Některé cílové skupiny automaticky vzbuzují soucit. U lidí bez domova to ale neplatí. Právě proto mi na nich záleží a není mi to lhostejné.

Když se člověk s těmi, kdo stojí na ulici, na chvíli zastaví a popovídá si s nimi, zjistí, že jsou to úplně normální lidé, jen jejich osud k nim nebyl příznivý. Někteří se dostali do situace, ze které sami nedokázali uniknout. Potřebovali pomoc, ale neměli nikoho, kdo by je podržel, takže spadli na úplné dno. Odrazit se od něj není jednoduché. To víme zřejmě všichni.

Často tyto lidi soudíme. Když se podíváme na někoho, kdo je bezdomovec a nevypadá úplně vábně, tak sklouzneme ke zjednodušenému řešení, že si za to může sám...

Oni si ale za to dost často mohou sami. Chápu tyto argumenty. Setkávám se s tím denně, ale chodí s tím i prodejci, že si na nich někdo vyléval vztek. Pořád u nás platí stereotypy, že lidem bez domova vadí pracovat a že umějí jen pít. Přitom když si člověk uvědomí, co ti lidé opravdu dělají – stojí v mrazu, v horku, praží na ně slunce, nemají se kam schovat, a přitom prodávají časopis.

Raději prodávat časopis než žebrat

Jsou to lidé, kteří opravdu chtějí pracovat, nikde nežebrají. Je spousta lidí, kteří by radši šli žebrat, protože za hodinu mohou vydělat třeba i 1200 korun, místo aby stáli a nabízeli časopis. My se s tím setkáváme i při registracích – někteří si vyberou možnost jít žebrat, přestože by se u nás mohli zapojit.

Čtěte také

Ulice vám jenom sebere, nic vám nedá. Ale cítím se svobodný, vypráví pan Václav. Jak se žije pod mostem?

Naši prodejci jsou v tomhle naprosto výjimeční. Opravdu je radost s nimi pracovat.

Nový Prostor ale není jen časopis. Pomoct se dá i jinak než jen koupí novin. Jak?

Aktuálně vybíráme na teplo. Celkově to chápeme jako teplo pro nohy, protože ne nadarmo se říká, že od nohou je největší zima. Našim prodejcům proto sbíráme hlavně na obuv a vše, co jim pomůže přečkat zimu – tedy i na bydlení, aby měli kde být a kam se schovat. Zima je pro lidi bez domova jedno z nejtěžších období. V létě se dá všechno nějak zvládnout – najdou si místo, kde přespí –, ale v zimě to už tak jednoduché není.

Lidé mohou pomoct i prostřednictvím darovacích poukazů na ubytování, na léky. Překvapilo mě ale, že nabízíte i darovací poukazy třeba na výlet nebo na pomoc zařídit si doklady. Jak moc často jsou tyto poukazy využívané?

Využívané jsou opravdu naplno. Lidé, kteří k nám přijdou z ulice, často nemají doklady, praktického lékaře, nic na sebe ani nic k jídlu. Jsou v opravdu těžké situaci a je potřeba projít s nimi úplně všechno od začátku. Takže tyto poukazy se hodí úplně na všechno.

Teď před Vánoci mohou lidé pomoct i tím, že přijdou 19. prosince na váš benefiční koncert v prostorách Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty v Praze...

Čtěte také

iROZHLAS

Doba adventu je obdobím největší štědrosti. Lidé věnují na dobročinnost až třetinu ročních darů

Ano, výtěžek poputuje na nákup poukázek pro naše prodejce. Zároveň ale chceme koncertem zvýšit povědomí o tom, co děláme – že to opravdu není jen o časopisu. Chceme podpořit solidaritu mezi námi a upozornit na toto téma, které je velice aktuální a citlivé.

Bezdomovectví a bytová nouze v České republice jsou vážné problémy a tíseň lidí, kteří jimi trpí, je skutečně palčivá. Mělo by se o tom mluvit, zveřejňovat to a neodsunovat na okraj nebo odsuzovat. Není to jen o tom, že někdo nepracuje nebo že si za to může sám – situace je mnohem složitější.

Kolika lidem pomohl Nový Prostor postavit se zpátky na nohy? A co lidé bez domova nejvíce potřebují? Poslechněte si celý rozhovor.