Nový model vám udělám, ale novou postavu ne. Jak se šilo za první republiky?
Šiješ u Podolské nebo Rosenbauma? Prvorepublikové švadleny a krejčí šili nebo došívali ručně, co ale nejvíce obdivujeme jsou nápady, elegance a výtvarné řešení. Které salony tehdy určovaly módní styl?
Oldřich Rosenbaum nebo Hana Podolská měli na začátku století nejznámější pražské modelové domy. „Člověka ty osudy zaujmou, pátrá a zjišťuje, že kolem slavných osobností je spousta lidí, kteří s nimi spolupracovali. I nějací pamětníci se ještě vyskytli,“ vzpomíná Eva Uchalová, kurátorka sbírky historického textilu Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
První zmínka o módní přehlídce u nás pochází z roku 1912. Módní dům Schiller na Příkopech byl sice obchod se střižnými látkami, šili však také na zakázku. „Zkoušeli to dokonce na živých manekýnách, ale bylo to považované za nekalou konkurenci a nebylo to dobře přijato,“ popisuje začátky Uchalová.
Na začátku století byla orientace české módy spíše na Vídeň. Majitelé salonů podle Uchalové cestovali pravidelně do Paříže až za první republiky. „Pravidelně dvakrát, později i čtyřikrát do roka, se konaly v Paříži módní přehlídky. Na ty se sjížděli oděvní návrháři i zákazníci. To nebylo jen Československo, to byla inspirace pro celý svět.“
Na přehlídky se vydávali nejen majitelé salonu, ale brali s sebou také návrháře, kreslíře. „Přímo na přehlídkách bylo zakázáno kreslit. Museli si pamatovat co viděli a po opuštění přehlídky si honem rychle zaznamenat, co se jim zalíbilo. Říká se, že paní Podolská dávala znamení, co se má zakreslit,“ vysvětluje průběh přehlídek kurátorka.
V taxíku nebo na hotelu si dělali záznamy. „Tyto skicáře máme. Jsou to drobné notýsky, do kterých se zapisovalo, co koho napadlo a ve kterém salónu to viděli. Nesmělo se kopírovat, inspirovali se. Mohli si také zakoupit modely, přímo malý model, kresbu nebo fotografii. Dokonce byla povinnost některý model koupit a byla to docela drahá záležitost, nebyl levný.“
Jak se lišily nejprestižnější módní domy v Praze? „Rosenbaum byl dražší, možná se považoval za prestižnějšího. Podolská ale byla nesmírně oblíbená, byl to salon velice rozšířený, jezdily za ní švadleny i zákaznice z celé republiky. Navíc právě Podolská v roce 1920 zavedla módní přehlídky.
O pražské módě píše ve svých pamětech i prvorepubliková hvězda Adina Mandlová, která byla zároveň manekýnou. Vzpomíná, jakým způsobem Oldřich Rosenbaum pracoval, že manekýny stávaly celé hodiny a on na nich špendlil své nápady, že pracoval tvůrčím způsobem. Nepracovala u něj dlouho, než se prosadila u filmu, tam ji známe v kostýmech Podolské.
Mezi prvorepublikové módní salony, o kterých dnes víme patří i ten Arnoštky Roubíčkové. Vděčí za to náhodě. Salonů v kvalitě Roubíčkové existovalo v Praze spousta, ani je neznáme, nebo jen jménem. „Existují ale paměti její dcery, kde na ten salon vzpomíná, takže jsme o něm velmi dobře informováni. Kromě toho Roubíčková hodně dbala na propagaci, takže je hodně fotografií, kresby ze salonu, takže o ní víme hodně,“ vysvětluje Uchalová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.