Notebooky zvítězily nad kabáty. Kam zmizely věšáky? ptá se Pavel Maurer

Klobouky na věšáku (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Klobouky na věšáku (ilustrační foto)

Notebooky zvítězily nad kabáty. Alespoň podle toho, co Pavel Maurer říká ve své dnešní glose.

Nedávno jsem zašel do jednoho moderně pojatého bufetu na snídani. Jsou to zařízení, která si jsou podobná všude na světě. Kávu vám udělají na stojáka do velkého či středního papírového kelímku, od sedmi ráno nabízejí teplé croissanty, obložené houstičky a bagetky masové i vegetariánské, samozřejmě hamburgery a různé mléčné či zmrzlinové koktejly. Vše je po ruce, rychlé, čisté a většinou i docela chutné. 

Hned jak jsem usedl se svým ranním kapučínem a houstičkou na barový pultík, hmatal jsem rukou naprázdno pod stolek, abych našel háček na pověšení tašky. Ale pátral jsem pod tím pultíkem rukou naprázdno. Žádné háčky, žádné věšáky, žádné podpultíky! 

Je zajímavé, jak se náš život a naše kultura vyvíjejí. Na všech těchto vysunutých bufetových stolcích se většinou automaticky nacházejí zásuvky na elektrické dobíjení počítače a mobilu a hned vedle ještě navíc nejméně dva vstupy pro flashku. Na letištích i na nádražích se také celkem často vyskytují takové větší boxy, kam si můžete položit na pár minut svůj telefon a on se vám nabije s kabelem i bez něj. Prostě úžasný pomocník, vždy při ruce, luxusní a praktický… Tedy co se elektrifikace pohostinských zařízení týče. 

Kam zmizely věšáky?

Ovšem nějak se mezi těmi zásuvkami, flashkami a nabíječkami vytratil obyčejný kovový háček, kam bych si mohl pověsit pod stolem batůžek nebo aktovku, aby se mi neválely na zemi. Tenhle starobylý detail jako by noví interiéroví architekti již nepovažovali za nutný. Zásuvky zvítězily nad věšákem na klobouky a háčkem na tašku! 

A tak si smutně vybavuji různé pivnice, nádražní hospůdky a stylové restaurace, s jejich držákem na deštníky, několikaramenným věšákem na kabáty či policemi, kam pánové a dámy odkládají své nóbl klobouky. Závěr je pro mne jednoznačný: nabít si notebook není problém už skoro nikde, ale pověsit si tašku na hřebík, abych si mohl v klidu a uvolněně vypít kafe a druhou rukou držet svačinový sendvič, to je někdy skoro jako „bílá vrána“. A přitom by stačil jen obyčejný kousek ohnutého železa…