Nostalgie po limonádě, kterou jako děti nezažili. Mladí Turci propadli retro limonádám gazoz
Slovo gazoz kdysi lidem na horkém Blízkém východě navozovalo blažený pocit osvěžení. Dnes to znovu platí přinejmenším v Izraeli a v Turecku. Lidé tam znovu přicházejí na chuť těmto místním, lehce ochuceným tradičním sodovkám. Je v tom i kousek nostalgie. Než trh převálcovaly nadnárodní značky sladkých limonád, býval gazoz oblíbeným prostředkem k uhašení žízně. V Istanbulu teď přibývá míst, kam se na sklenku gazozu chodí.
S kamarádem si sedáme ke stolečku na ulici, který patří k malé útulné kavárně, a objednáváme si dvě lahvinky. Tedy úplně malé lahvičky a ještě k tomu úplně bez alkoholu. Já si žádám nějakou méně sladkou variantu gazozu a slečna Beste už nám servíruje dvě skleničky plné ledu, dvě mističky s praženou cizrnou k zakusování a dvě lahvinky gazozu.
Nepříliš sladké osvěžení
Vypadá to na velkou jízdu, ale v horkých letních dnech je tohle prostě skvělé osvěžení. Náš gazoz je ochucený mastichou, což je specialita téhle části Evropy. Je to pryskyřice z keře zvaného česky řečík lentišek, jak jsem právě vygooglil na svém chytrém telefonu.
„Já mám nejraději gazoz s levandulí a meruňkou,“ říká dost poživačně servírka Beste. „Lidi si k nám většinou přijdou sednout na kávu, na čaj, ale nakonec jsou stejně zvědaví na gazoz a ochutnají.“ Gazoz zmizel z trhu před desítkami let, teď ale zažívá comeback.
„Coca-colu nemám ráda, ta je strašně sladká, ale gazoz je něco jiného. Je mnohem pitelnější a máte výběr mezi spoustu příchutí.“ A proč se vlastně Turci k těm malým tradičním limonádičkám vracejí?
„Já jsem v sedmdesátých osmdesátých letech nebyla na světě, přesto se mi po nich stýská. Kéž bych v té době žila. Lidé byli mnohem šťastnější, život lehčí. Hudba a kultura z té doby je mnohem pěknější než dnešní.“
Nostalgické nadšení
V jiné istanbulské čtvrti, vlastně z mořem, je malý obchůdek doslova nacpaný lahvičkami s různě barevnými etiketami i náplněmi. Jmenuje se Sevda Gazozcusu a majitel Mahmut Saklı je úplným nadšencem do gazozu.
„V sedmdesátých a osmdesátých letech mělo každé turecké město vlastní značku. Gazoz se popíjel se všude: v letních kinech, v čajovnách, v kavárnách,“ vypráví. Na stěně obchůdku visí reklamy ze sedmdesátých let, je tu i truhla plná starých zátek, které Mahmut postupně nasbíral.
Hra s příchutěmi
„Asi před deseti lety začali první podnikatelé výrobu gazozu obnovovat. Pochopili, že mezi lidmi roste nostalgie po starých časech. Teď tu mám 150 druhů gazozu od různých místních výrobců a 25 příchutí: citrón, madarinka, pomeranč, ananas, kokos, masticha, levandule, meruňka, káva, bílá čokoláda, hruška, zázvor…“
Z nepřeberného množství vybírám jednu, Mahmut mi orosenou lahvičku s kokosovou příchutí otevírá s já se z téhle sodovkotéky vydávám do horkých ulic města krásně osvěžený – na těle i na duchu.
Související
-
Nejlepší osvěžení v Tel Avivu? Tradiční gazoz zažívá dnes reinkarnaci
Zakladatelé izraelského Tel Avivu se ochlazovali gazózem, sodovkou ochucenou barevným sirupem. Tu později převálcovaly nadnárodní limonády.
-
New Orleans je město jazzu a míchaných nápojů. Přesvědčit se můžete v muzeu koktejlů
Po několikaměsíční pauze znovu otevřelo Muzeum míchaných nápojů v centru New Orleans. Který drink považují za
