Noční můra Američanů ve Vietnamu už slouží jen jako atrakce
Koncem dubna, přesně 30. 4., uplyne 35 let od konce Vietnamské války. Výsledek dlouholetého konfliktu, který si vyžádal milióny obětí, výrazně ovlivnily podzemní tunely budované komunistickými jednotkami. A do podzemní sítě Cu Chi, nacházející se nedaleko někdejšího Saigonu, jsem se vypravil.
Pohybovat se v tunelech, jejichž síť je mimochodem dlouhá zhruba 250 kilometrů, není vůbec jednoduché. Široké jsou pouhých 60 centimetrů a vysoké stejně tak. Příslušníci komunistických jednotek v nich však přežívali dlouhé měsíce a ze zálohy útočili na jihovietnamské a americké jednotky. Mezi nimi byl i dnes 81letý generál ve výslužbě Doan Van Quang.
„Ano, najdete je doslova všude v této jižní části Vietnamu. Nejznámější je však právě Cu Chi. Díky tunelům, které mají i tři patra, jsme se mohli schovat a přežít a pochopitelně i působit nepříteli velké ztráty,“ vypráví generál Doan Van Quang.
Procházím džunglí, kterou před několika desítkami let téměř neslyšně probíhali příslušníci Vietkongu. Občas narazím na hromadu hlíny a ani ve snu by mne nenapadlo, že jde vlastně o ventilační šachtu. Jiné zase sloužily jako komíny. Od samotné podzemní kuchyně jsou však kvůli možnému prozrazení vzdálené i několik desítek metrů.
První rozsáhlá síť tunelů vznikla v Cu Chi v polovině 50. let minulého století, v době vietnamsko-francouzské války. „Vůbec první se objevily ve dvou okolních vesnicích v roce 1948. Lidé je kopali na zahradách a ukrývali v nich rýži. Úřady jim ji totiž zabíraly a poskytovaly Francouzům. Postupně začaly sloužit i jako úkryt pro komunistické vojáky, kteří je sem ze severu přišli chránit. A jak se stalo, že některé mají i tři patra? Prostě když kopali proti sobě, někdy se minuli, jeden byl níž a druhý výš,“ vypráví mi průvodkyně.
A jak jsou tyto podzemní chodby účinné a nebezpečné, se brzy přesvědčili i Američané a Australané, kteří se spolu s příslušníky ozbrojených sil dalších zemí včetně Jižní Koreje nebo Thajska zapojili do konfliktu proti komunistickému severu.
„Když Spojené státy vybudovaly svou největší základnu v této oblasti, Dong Du, netušily, že se nachází přímo nad starým tunelem pocházejícím z období války s Francouzi a asi pět kilometrů od samotného velení komunistických jednotek. V noci proto byli Američané z 25. divize často napadáni a trvalo jim dlouhé měsíce, než přišli na to, odkud se nepřítel vyrojil,“ dodává.
Jako první, a to doslova náhodou, na tunely narazil jeden z australských vojáků. Vstupy do podzemí jsou skutečně výborně maskované. Nikdy nevíte, že pod listím, po kterém šlapete, se nachází některý z otvorů. Ani po tomto objevu však neměli spojenci vyhráno. Ba naopak. Veškeré snahy o zničení úkrytů partyzánů byly marné.
Nepomohlo ani nasazení tisíců vojáků ani chemikálie. A když Američané začali do podzemí posílat psy, cvičené německé ovčáky, příslušníci Vietkongu se myli mýdlem ze Spojených států, aby je zmátli. Mnoho těchto čtyřnohých průzkumníků také zahynulo v nastražených pastech.
Velké ztráty ovšem měly i komunistické oddíly, jejichž členové v podzemí často přežívali i dlouhé týdny, aniž by spatřili denní světlo. „Když byl někdo lehce raněn, ošetřili jsme ho na místě. Ve vážnějších případech jsme se snažili naše spolubojovníky dopravit za frontu. To vše za neustálého bombardování. Mnoho z mých kamarádů zahynulo. Ze 16 tisíc nás přežilo jen asi šest tisíc,“ vzpomíná generál Doan Van Quang.
Na konci 60. let se přeci jen podařilo větší část tunelů zničit, když je bombardovaly letouny B-52. To už ovšem bylo v době, kdy USA zahájily stahování svých jednotek z Vietnamu.
V oblasti Cu Chi, která mimochodem získala název od stromů dříve hojně používaných k výrobě léků, uslyšíte střelbu i dnes. Jde ovšem už pouze o turistickou atrakci, kdy si návštěvníci mohou nedaleko někdejších krutých bojů sami vyzkoušet zbraně, které v nedávné minulosti rozsévaly smrt. Nechybí tak mezi nimi ani ruský samopal kalašnikov ani americký kulomet M60.
Zvětšit mapu: oblast Cu Chi u někdejšího Saigonu, dnes Hočiminově městě
