Noční kotvení kazí dovolenou na vodě. A skútry s neomezenou rychlostí? Nesmysl, říká námořní kapitán

25. červenec 2015

Plavbám na říčních a jachetních lodích doživotně propadl – letos je to 50 let, co je na vodě. Naposledy před 14 dny brázdil v severním Holandsku. „Začínal jsem s vlečnými remorkéry s pískem a uhlím,“ říká námořní kapitán Pavel Kocfelda. Jak se zrodí u suchozemce láska k lodím a vodě? A kde na vodě zažil nejkrušnější chvíle?

Od poloviny dubna začíná platit vyhláška, podle které na některých přehradách mohou jet lodě a skútry neomezenou rychlostí. „Moc to nechápu, nedovedu si představit, co bude následovat, když vám do zátoky třikrát za den vjede skútr a zase vyjede, věčně hlídáte kafe, aby se vám nerozlilo,“ namítá.

Stejně tak nesouhlasí s nočním kotvením. „Princip dovolené na vodě se tím popírá, volných míst v marinách je tak málo, že v případě prázdnin a dnů, kdy je pěkně, tak 50 lodí stejně někde bude kotvit nebo stát mimo,“ upozorňuje.

Čtěte také

Na moře začal jezdit až později, po roce 1989 začal v Turecku a v Řecku. Do té doby šlo pouze o říční záležitost. „Jachting na moře patří, začal jsem i pracovat, dělal jsem několik let týdenní kurzy v Chorvatsku,“ říká.

Marina, čiže prístav v meste Cres

Moře v lidech vyvolává blok, a i když mají dokument, tak jim týdenní praxe nestačí a na první plavbu berou kapitány. „Nesetkal jsem se s tím, že by někdo hned naložil rodinu a vyrazil,“ podotýká.

A pokud plavete ve Švédsku, Norsku, Dánsku, tak je potřeba odhadnout počasí. „Plán naší cesty bylo počasí, vlny, přístavy, kde se můžeme schovat,“ vysvětluje. Vzpomíná také, jak jednou velká vlna zvedla jejich loď a vpluli do zátoky za hráz. „Tam jsem byl poprvé v situaci, kdy jsem si uvědomil, že pracovat s počasím se v těchto lokalitách vyplatí,“ dodává.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také viRadiu.

autor: prh
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.