Nízký výnos obilí? Zemědělství je rizikový podnik. Od toho jsou dotace, konstatuje agrární ekonom Maier

Základních obilovin se letos v Česku podle odhadu Českého statistického úřadu sklidí necelých 6,5 milionu tun, tedy o zhruba 17 % méně než v loňském roce. Co je hlavní příčinou? Mrazy? Málo deštivé jaro? Letní vedra?

Všechno dohromady to je. A samozřejmě, řekl bych trošku vědecky, stochastický faktor, který prostě v zemědělství vždy je. Pole není uzavřená hala, kde můžete snižovat, zvyšovat teplotu. Jsme prostě na počasí závislí. Za minulého režimu se říkalo „poručíme větru, dešti“ – ono to opravdu nejde. Takže jsou to přesně ty vlivy, které můžeme ovlivnit pouze minimálně.

Jakou roli hraje to, že někteří zemědělci vůbec nezaseli, protože předpokládali, že se jim to nevyplatí?

Tak nízká cena, ona ta cena oproti loňsku spadla ještě o tisícovku (za tunu, pozn. red.). Opravdu dnes je to poměrně ne asi úplně historicky nejnižší cena, ale jedna z těch opravdu hodně nízkých a drtivá většina zemědělců se pohybuje u obilovin, podotýkám u obilovin, nikoliv u dalších komodit, spíše pod hranicí rentability.

Spotřebitelé to nepoznají

Když se vrátím k obilí, stále platí, že je ho dost?

Je ho dost. I když někdy vyjádření různých agrárních předáků jsou velice vzletná, že se jedná o krize, tak obilí je dost. Musíme si uvědomit, že nic jako český trh nefunguje, dnes už to neexistuje. To je prostě chiméra, je to mýtus z minulosti, ale v hlavách lidí celkem zůstává. Je to evropský trh, potažmo globální světový trh, takže můžeme být úplně v klidu. Jsou tady navíc velké zásoby obilí z minulosti. Obilí lze skladovat, to není komodita, která by se nám rychle kazila. Takže v žádném případě to na cenách pečiva vůbec nebude poznat.

Čtěte také

Na boj proti erozi nesmíme rezignovat. Rozsah ochrany jsme ale přestřelili – jako jediní v EU, říká ministr Šebestyán

Mnohem podstatnější je třeba vysoká koncentrace v odvětví v Česku. Tady bych už o českém trhu mluvil, protože třeba čerstvé pečivo vozit ze vzdálenějších destinací prostě nejde. Vozit to třeba z Polska, protože tam je to levnější, do Prahy, to nedává vůbec žádný smysl – pokud se jedná o čerstvé pečivo, ne o nějaký produkt s vyšší přidanou hodnotou, cukrovinky nebo něco takového.

A současná jednička na českém trhu ovládá asi 40 procent. Je to firma PENAM a tam se hodně projevila fúze, respektive akvizice. Když původní PENAM těsně před covidem koupil dvojku na trhu United Bakeries, tak právě vznikl tento obrovský moloch. A pak jsme viděli, jak ceny pečiva šly strašlivým způsobem nahoru. A já si myslím, že toto antimonopolní úřad vůbec neměl povolovat.

Co znamená ta odhadovaná nižší úroda obilí pro farmáře? Podle prezidenta Agrární komory Jana Doležala by se jim mohly při současných cenách snížit tržby o zhruba 8 miliard korun.

Je to možné. Je to jednak dáno tím, že jsou nižší hektarové výnosy, prostě to sucho opravdu udělalo svoje. Dále potom toho obilí se oselo mnohem méně, prostě právě kvůli nízké ceně a výhledu, že ještě bude klesat, což teda klesá nebo klesala za první pololetí tohoto roku. Takže ano, na tržbách v tomto ano, ale zase tržby třeba budou někde vyšší.

Čtěte také

Zemědělství se v suchu mění v boj o přežití. Buď přijdeme o dobytek, nebo o dotace, upozorňuje Pitek

Špičkově teď vydělává hovězí maso. Tam jsme za poslední dva roky zaznamenali nárůst ceny o nějakých možná 40 %. Vidíme to i v obchodech, všichni spotřebitelé, že ta cena hovězího opravdu setrvale roste. Teď už došlo trošku ke korekci, mírnému poklesu, už se to asi stabilizuje, ale hovězí maso opravdu rostlo obrovským způsobem, takže tam to zase třeba kompenzují tržby tímto způsobem.

Když se budu držet toho obilí, tak předseda zemědělského svazu Martin Pýcha tvrdí, že současné ceny nepokryjí výrobní náklady. Zemědělci letos čelili vyšším nákladům na nákup pohonných hmot, také hnojiv. Odpovídá to ověřeným datům?

Odpovídá, to zase ano. Nicméně ono zemědělství je holt rizikový podnik, to nelze jinak nazvat. Zemědělec, který hospodaří, tak si musí být vědom, že jednou je špičková cena. Vzpomeňme si na období před čtyřmi lety, když Rusko napadlo Ukrajinu, tak zemědělci, zejména ti, co pěstovali obilí, tak měli opravdu žně. Opravdu to byly žně. Krytá cena byla dvojnásobná oproti současné, obrovská rentabilita. A teď prostě je hůře. Tak to v zemědělství bývá, že jednou se vydělá, jindy se třeba prodělá.

Ale tady bych zase ještě řekl jednu věc: Toto je do značné míry kompenzováno zemědělskými dotacemi. Do zemědělství tečou obrovské dotace. V EU, tedy samozřejmě včetně ČR, tady jsou dotace jedny z nejvyšších na světě. Ve Spojených státech jsou dotace zhruba poloviční. Snad Island má vyšší zemědělské dotace, ale myslím si, že zrovna islandské agrární produkce se bát nemusíme, že by konkurovala našim producentům obilovin. Takže toto jsou mechanismy, které to riziko v odvětví, jako je zemědělství, nějakým způsobem kompenzují.

Globální trh

Podle zprávy Státního zemědělského intervenčního fondu činila průměrná zemědělská cena potravinářské pšenice letos v červnu 4359 korun za tunu. Jak jste řekl, oproti loňskému červnu cena klesla o 1024 koruny za tunu. Jaké to má vysvětlení, proč klesá v době, kdy úroda vypadá, že bude nižší?

Ono teď se to už odráží. Já trošku sleduji i zahraniční komoditní burzy, chicagskou burzu, a před několika týdny ta cena začala růst. Takže myslím si, že tady k nárůstu dojde nebo dochází, že je to tzv. to odražení se od pomyslného dna. Prostě, půjde to nahoru.

Čtěte také

Ekonom Vít Hradil: Vedra mohou Česko stát miliardy. Škody odpovídají menší až střední povodni

Přece jenom sucho postihlo i další oblasti EU, nebylo to jen Česko. Zase nečekejme, že to vyroste na pro zemědělce úžasné hodnoty, nějakých 8 tisíc korun za tunu jako v době vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině, to v žádném případě. Je to prostě zákon nabídky a poptávky.

U agrárních komodit je ještě jeden aspekt, který bych měl zmínit – samozřejmě vyšší rizikovost podnikání, ale je tam dlouhodobý výrobní cyklus. To je poměrně velice nepříjemná věc. Představme si pěstitele řepky, který někdy loni na sklonku roku osel svoje pole. On ví kulový, za kolik to bude prodávat. Ono se tomu říká zpoždění nabídky za poptávkou a u rostlinných komodit to běžně bývá zhruba jeden rok, jedno vegetační období.

Ale třeba u mléka to bývá několik let. Představme si, že zemědělec chce rozšířit stádo, vychovat si novou dojnici: takže březost, potom to tele musí vyrůst, pak už jalovice musí zabřeznout a teprve potom navyšuje produkci mléka. Navíc třeba to mléko je kontinuální výroba, tam nelze požádat dojnici: prosím tě, dva, tři dny nedoj, než se domluvím na lepší ceně s mlékárnou. Takže i toto jsou aspekty, které odůvodňují třeba ty poměrně štědré dotace do zemědělství.

Ředitel pro strategii Verdi fondu farem Tomáš Trávníček upozornil na to, že poslední dva roky se trhy chovají poněkud nestandardně. I když na trhu panuje panika, tak globální trh velmi snadno obavy absorbuje a ceny komodit podle něj drží stále nízko. Je to tak?

Záleží, jak u koho, jak které komodity. Já to tady třeba můžu rozšířit na kafe, kakao, případně pomerančový koncentrát nebo pomerančový džus, chcete-li – tam se trhy chovaly v minulosti velice divoce.

Co se týká obilovin, tak od doby, co odezněla ta hysterie ohledně vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině, tak je tam celkem klid. Tam byl obrovský nárůst, pak samozřejmě obrovský propad, ten prostě přirozeně musel přijít, ale od té doby se tam nic dramatického výrazně neděje.

Jak se na světových cenách pšenice podepisuje omezení plaveb v úžinách Dardanely nebo Hormuz? Doporučil by ekonom zvýšit kompenzace škod v důsledku krize na Blízkém východě? A jak se projevují rostoucí ceny krmiv? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.