Neznámý člověk Masaryk. První československý prezident tak, jak ho neznáte
„Já se bojím s lidmi tykat, protože je to pro mě velký závazek.“ Masaryk měl známé, ale přátel jen pár
„Kamarády jsem měl z hochů starších – býval jsem rád ve společnosti starších a poslouchal je,“ vyprávěl Tomáš Garrigue Masaryk spisovateli Karlu Čapkovi o svém dětství během jejich dlouhých rozhovorů. Právě o tom, co pro prvního československého prezidenta znamenalo přátelství, je pátý, poslední díl seriálu Radiožurnálu Neznámý člověk Masaryk.
Čtěte také
„S radostí jsme si v Topolčankách všímali, jak pan prezident už ráno chodí parkem s doktorem Čapkem a živě rozpráví. Ačkoliv večer předtím denně spolu dlouho besedovali,“ vzpomínala v roce 1938 písařka a stenotypistka Tomáše Garrigua Masaryka Julie Svobodová.
„Věděli jsme, že to je nejlepší odpoutání od denních, někdy těžkých i nepříjemných povinností hlavy státu, když mohl s některým svým hostem porozprávět o všem možném, jak to uměl ve své vzácné všestrannosti,“ popisovala.
Přátelství jako důležitá a závažná věc
Masaryk své spolupracovníky často zval ke společnému obědu s jeho rodinou. „A dokonce při společných hrách jsme všichni byli veselí a beprostřední, jako by to bylo u vlastních známých a ne u prezidenta republiky. Ten naopak to viděl rád, když se každý choval přirozeně a vesele se smál, jako to dělali vnuci pana prezidenta,“ vyprávěla Svobodová.
„On byl člověk, který velmi dobře ovládal takové to zasítování – mezinárodní i vnitřní. Měl celou řadu známých, ale takové to nejužší, to měl s málo lidmi,“ připomněla historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd.
Podle ní bylo pro Masaryka přátelství velmi důležitá a závažná věc. „V roce 1916 se setkal v Paříži s Edvardem Benešem a mluvili spolu o přátelství. A Masaryk mu říkal: kdybychom byli stejně staří, tak by to mezi náma bylo ‚ty‘ a ‚ty‘. Ale my nejsme stejně staří. Kromě toho, já se bojím s lidmi tykat, protože je to pro mě velký závazek. A já to potom nerad ruším,“ uvedla Hájková.
Jedním z blízkých prezidentových přátel byl advokát František Veselý, se kterým se znal už z doby před první světovou válkou.
Spojily je válečné útrapy
„Masarykovi za ním jezdili do Benešova, rodiny se velmi úzce přátelily. Za války, když byl Masaryk v zahraničí, Veselí hodně podporovali třeba dodávkami potravin Charlottu,“ popsala jejich vzájemný vztah Hájková.
Jak Charlottu Masarykovou, tak Miladu Veselou poznamenaly válečné útrapy. Chralotte byla pod neustálým dohledem rakousko-uherských úřadů, které zatkli a odsoudili do vězení její dceru Alici, dcera Olga byla s Masarykem v exilu, syn Jan musel narukovat do armády a Herbert zemřel v roce 1914 na skvrnitý tyfus.
„A Miladě Veselé zastřelili v Komárně jejího syna, který byl legionářem a který se tam dostal do bojů. A ona od té doby už nikdy ze sebe nesvlékla černé šaty a ten její život skončil. A v tom si byli blízcí Veselý s Masarykem a byli k sobě velmi otevření,“ vyvsvětlila historička.
Čtěte také
„Není to osobité uspokojení z toho, že jsem po celý svůj život, tak podivně a složitě utvářený, zůstal sám sebou. Důležitější je, že v tolika zkouškách zůstaly a ověřily se ty lidské a obecné ideály, které jsem vyznával. Říkám si, že v tom neustálém zápase o lepší příští národa a lidstva stál jsem na straně dobré. To vědomí stačí, aby život člověka byl krásný, a jak se říká, šťastný,“ zaznamenal slova Tomáše Garrigua Masaryka v knize Hovory s TGM Karel Čapek.
I je dva pojil úzký vztah – Čapek si Masaryka velmi vážil, prezident oceňoval spisovatelovu inteligenci a literární talent.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
