Nezahrajete si na ni, ale zato se z ní napijete. Vodní harfa může spasit nejsušší místa na Zemi

O mlze se říká, že je tak hustá, že by se dala krájet, a občas kvůli ní nevidíme ani na krok. Vzniká kondenzací vodní páry blízko u země a skládá se z malých vodních kapiček. Vědcům z polytechnického institutu na univerzitě v americké Virginii napadlo využít je v době velkého sucha. A tak vymysleli způsob, jak z mlhy vodu zachytit, ještě než se vypaří.

„Jeden čas jsem bydlel v Kalifornii, kde rostou vysoké sekvoje, které dokážou zachytávat vodu z mlhy pomocí svého jehličí. je rovné a kapky po něm prostě stečou. A tak mě napadlo: když to dělá takhle příroda, musí to mít nějaký důvod,“ popisuje designér Brook Kennedy, co ho při práci na zařízení inspirovalo.

Brook a jeho kolega inženýr Jonathan Boreyko dali na polytechnickém institutu státní univerzity ve Virginii hlavy dohromady a zkonstruovali zdánlivě obyčejný strunový nástroj na zachytávání vody.

„Představte si to jako harfu, klasický hudební nástroj. A když si vybavíte na harfě tu nejtenčí strunu pro nejvyšší tón, tak zhruba tak vypadají všechny struny napnuté na našem zařízení. Na rozdíl od klasické harfy jsou ale stejně dlouhé,“ popisuje vědec.

Naděje pro žíznivou planetu

Struny mají v průměru jen čtvrt milimetru a jsou z nerezové oceli. Vítr do nich nažene mikroskopické kapičky vody, které se na nich zachytí a nabalují na sebe další. Jakmile jsou kapky dost velké a těžké, stečou do nádržky.

Vědci takhle na metru čtverečním získají i přes 10 litrů vody denně. „Je to dostatečné množství pitné vody pro čtyřčlennou rodinu – dva dospělé a dvě děti. To uvádím jen pro představu toho, kolik vody harfa zvládne z mlhy zachytit,“ podotýká Brook.

„Je to velký problém dneška. Na světě je spoustu lidí, kteří žijí v místech, kde nemají dostatek vody k tomu, aby přežili.“

Mohla by fungovat i na poušti

Podle OSN nemá přístup k pitné vodě každý devátý obyvatel planety Země. Doteď se na těch nejsušších místech světa – například v chilské pouští Atacama – používaly k zachycení vody z mlhy různé sítě a pletiva.

„Na rozdíl od nich ale naše harfa dokáže zachytit i vodu z velmi mírné mlhy, což se nikomu před námi nepodařilo,“ popisuje Jonathan. „Je to velmi zajímavé. Nedávno jsme zveřejnili výsledky našeho posledního výzkumu, který jsme prováděli u nás v Blacksburgu ve Virginii.“

„Mlhy tu sice jsou, ale nedají se srovnávat s těmi na pobřeží Chile. Zjistili jsme, že dosud používané sítě tu nedokážou zachytit vodu. Naše harfa ale sesbírala několik stovek mililitrů, skoro celý litr.“

Chemie versus příroda

Struny mají v průměru jen čtvrt milimetru a jsou z nerezové oceli. Vítr do nich nažene mikroskopické kapičky vody, které se na nich zachytí a nabalují na sebe další. Jakmile jsou kapky dost velké a těžké, stečou do nádržky

Harfa pro zachycování vody je podle amerických vědců mnohdy až 20krát účinnější než dnes používané technologie.

„Pokud se podíváte do vědeckých časopisů na články od lidí, kteří se tomuto tématu věnují, zjistíte, že většina se snaží vylepšit nynější sítě a pletiva. Vymýšlejí různé chemické hydrofobní nanopostřiky. Kapky se totiž často přichytí ke konstrukci a mají problém sklouznout.“

Podle Jonathana Boreyka a Brooka Kennedyho to ale není potřeba. Chemikálie totiž mohou vodu kontaminovat. A tak ještě než půjde vodní harfa do komerční výroby, snaží se dvojice vědců z polytechnického institutu ve Virginii své zařízení dál vylepšovat podle přírodních vzorů.

Inspirují se u vzrostlých sekvojí s úhledně rovným jehličím, díky kterému z mlhy získávají až třetinu potřebné vody. Namísto chemie totiž používají jen prostou geometrii a fyzikální zákony.

Spustit audio
autoři: Matěj Skalický , and

Odebírat podcast

Související