Nesrovnatelné, a přece podobné. Slovenští divadelníci navázali na projekt Frontový autobus z podzimu 1944
Před 80 lety po Slovensku jezdil v malém autobuse divadelní soubor. Takzvané Frontové divadlo vzniklo po vypuknutí Slovenského národního povstání. Dobrovolníci hráli i zpívali pro pobavení vojáků, raněných i všech, kdo pomáhali s bojem za svobodu. Společný projekt divadel ze Zvolena a Martina letos toulavou scénu oživil a herci s vypůjčeným autobusem objíždí Slovensko. Jen s příchodem chladného podzimu se z ulice přesunuli dovnitř do divadelních sálů.
Polní lazarety, partizánské tábory, chodby nemocnic i hostince a kinosály, tam všude hrálo Frontové divadlo na podzim 1944. Jak název napovídá, soubor vystupoval i přímo na bojové linii. Podle pamětníků byla během představení z dálky často slyšet střelba a vřava bojů.
Dobrovolníci z řad herců, cirkusáků a hudebníků objížděli povstalecká území s kabaretním pásmem. Každý přidal, co uměl – ať už to byly francouzské šansony, recitace slovenských básní, žonglování nebo plivání ohně. S myšlenkou podpořit protinacistický odpor uměním přišel krátce po začátku bojů herec Andrej Bagar.
„Vzburcoval, koho mohl. Nechtěl přinést klasiku, představení vysoké úrovně. Potřeboval jednoduše chodit mezi lidi a povzbuzovat je. Třeba člověka, který ležel v lazaretu s utrženou rukou. Říkali jim: ‚Neboj, bude to lepší.‘ Prakticky to byla estráda,“ popisuje herec Vladimír Rohoň ze zvolenského Divadla Jozefa Gregora Tajovského.
Frontové divadlo již 12. září 1944 založil a po celou dobu jeho existence vedl legendární organizátor slovenského profesionálního divadelnictví Andrej Bagar. Do 26. října 1944, kdy byla divadelní armádní jednotka nucena dramaticky ukončit svou agitačně-artistickou činnost, předvedla více než šedesát vystoupení. Hracími prostory Frontového divadla byly vojenské i partyzánské tábory, hostince, kinosály, nemocnice. Často se hrálo přímo u frontové linie, a to i vícekrát denně.
Nesrovnatelné, a přece podobné
I současné představení se drží pozitivně laděné kabaretní formy. Nechybí ale temnější linka odkazující na životní osudy herců. Inscenace má sice vzdělávat o historii, nevyhnutelně jsou v ní ale odkazy i na slovenskou současnost.
„Naší motivací bylo vzpomenout si na tento počin slovenských divadelníků a cirkusáků, kteří se zapojili do SNP, ale i to, že společenská situace na Slovensku se taky dostala do jakéhosi pnutí. A boj za svobodu rezonuje i v dnešní době,“ říká režisér Peter Palik ze Slovenského komorního divadla v Martině.
Také Richard Sanitra z martinského divadla zmiňuje paralely k současnému politickému dění na Slovensku: „Těžko se to srovnává. Naše životy nejsou v ohrožení, ale ohrožovaná je rozhodně naše svoboda a demokracie, možnost se vyjádřit.“
„Ministerstvo kultury, které by mělo vytvářet prostor pro tvorbu a podporovat svobodné prostředí, samo svými aktivitami a jednáním zabraňuje mnohým tvůrcům tvořit svobodně. A my ostatní se v rámci svých možností snažíme s tím bojovat – poukázat na to a zakřičet, že takto by se to dělat nemělo,“ hodnotí situaci režisér Peter Palik.
Související
-
Muzeum není jen o předmětech za sklem, ukazuje projekt otevřeného depozitáře v Banské Bystrici
Ze Slovenského národního povstání, které před 80 lety pomohlo porazit nacisty, se zachovaly tisíce předmětů. V Banské Bystrici teď zpřístupnili část depozitáře.
-
80 let, 80 předmětů s příběhem. Kulaté výročí Varšavského povstání připomíná neobvyklá výstava
Pudřenka, co zachránila život, i dětská hračka, která ukrývala rozkazy. Muzeum Varšavského povstání vystavilo k 80. výročí bojů 80 předmětů povstalců i civilistů.
-
Slovenský sen o lepším životě za velkou louží dokumentuje muzeum v obci Ťahyňa
Slováci v minulosti často odcházeli za lepším životem. V obci Ťahyňa na východním Slovensku je jim věnovaný dům plný exponátů, včetně jednoho významného dokumentu.
