Nesloužím režisérovi, ale filmu, říká filmový střihač Jan Mattlach

1. březen 2017

Nejraději je, když ve střižně sedí sám, ale přitom dobře ví, že nejdůležitější na filmu je dobrá parta. Filmový střihač Jan Mattlach letos získal nominaci na Českého lva za střih filmu Anděl Páně 2. Jak vypadají tvůrčí debaty střihačů s režiséry?

Princip je v jeho pojetí jednoduchý – jako střihač se stává prvním divákem toho, co režisér natočí, a naopak režisér prvním divákem toho, co on ustřihá. „Více méně to dělám tak, jak je scénář napsaný, tu a tam udělám nějakou změnu, pak se zabýváme strukturou filmu,“ přibližuje.

Z 30 natočených hodin má vzniknout – v podmínkách českých filmů – na 1,5 hodiny filmu, ve střižně tak tráví na 2 až 3 měsíce. Nedívá se ale na celých 30 hodin, pouze na poslední klapku obrazu, aby měl o něm dojem. „V hlavě si vytvořím příběh, v 10. minutě potřebuji vědět, co se stane v 60. minutě,“ říká.

Čtěte také

Při střihaní se také snaží nesloužit režisérovi, ale filmu. „Když sloužíte režisérovi, tak se dostanete do podřízené role a děláte jen to, co původně chtěl režisér,“ upozorňuje s tím, že se snaží vždy k režisérovi a jeho materiálu chovat s úctou – nikdo nechtěl natočit špatný film. „Přemoudřelosti z teplé místnosti by se měl každý střihač vyvarovat,“ podotýká.


Základní princip filmu je dobrá parta, ta vždycky musí být, na place to cítím. JAN MATTLACH

A co dělá dobrého střihače dobrým střihačem? Třeba i kus diplomacie – jakým způsobem střihač komunikuje, aby dosáhl svého, řada režisérů je totiž ješitných. „Potřebuji se v pohodě podívat na film tak, abych si udržel odstup,“ nastiňuje.

A co znamená fenomén director's cut? Například Amadeus, který původně přišel do kin, má sám o sobě 2 hodiny 20 minut, director's cut skoro 3 hodiny. „Režisér si uvědomí, že 3 hodiny do někoho hustit byť nádhernou muziku Mozarta je složité,“ připomíná.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autoři: lvb , prh
Spustit audio