Nepřiznané koalice zákonodárcům 20 let vyhovují. I k tomu Ústavní soud přihlédl, podotýká soudce Jirsa

Ústavní soud těsně před volbami rozhodoval o tzv. nepřiznaných koalicích. Nevyhověl stížnosti hnutí Volt a žádosti na jejich zrušení. Proč bychom se měli smířit s obcházením zákona s odkazem na to, že je to zažitá praxe? Neměli by zákonodárci ten pojem koalice pro příště upřesnit?

Měli. Sám jste si na tu otázku, pane redaktore, odpověděl. Pokud by chtěl zákonodárce zpřesnit text zákona, tak mu v tom nic nebrání. Uvědomme si ale, že od 1. ledna 2026 nabývá účinnosti novela volebního zákona, a ani v ní žádné zpřesnění není.

Jinými slovy, všem to 20 let vyhovuje, žádný zákonodárce, žádná politická strana v tom problém nevidí, a i k tomu přihlédl Ústavní soud při svém rozhodnutí. Já jako soudce jsem se vždy snažil vykládat zákon materiálně, ale v tomto případě se Ústavní soud přiklonil k formálnímu pojetí, že koalice je pouze to, kdo se za ni prohlásí, když to řeknu zjednodušeně.

Čtěte také

Rychetský: Nepřiznané koalice jsou v každých volbách do Sněmovny. Bylo to mlčky respektované pravidlo

A mělo by se to změnit, podle vás?

Já si ani nemyslím, že by se měla zákonná úprava změnit. Ústavní soud při svém posledním rozhodnutí byl velmi zdrženlivý a respektuje náš právní řád, parlamentní systém, který je založen na svobodné soutěži politických stran. Jak už jsem řekl, je to autonomie zákonodárců. Pokud budou chtít zpřesnit, nechť tak učiní.

Na Liberecký kraj připadlo v těchto volbách pouze šest poslaneckých mandátů, dosud to bylo vždy osm. Může za to nově zavedený přepočet hlasů. Kvůli němu se stalo, že se v Libereckém kraji druhá koalice Spolu má jeden mandát, zatímco Starostové, kteří byli třetí, tak mají mandáty dva. ODS už kvůli tomu zvažuje ústavní stížnost. Vás už se její případné posuzování týkat nebude. Můžete tedy říct svůj názor?

Já těžko mohu říci názor na to, jak budou rozhodovat mí kolegové do budoucna. Je pravdou, že Ústavní soud v minulosti přezkoumával náš volební systém, a to opakovaně. Naposled to bylo poněkud nešťastně těsně před volbami, ale celý systém byl předmětem přezkumu Ústavního soudu – a Ústavní soud v minulosti nedospěl k závěru, že by byl ústavně nekonformní. To je jedna věc.

Druhá věc je, že se ukazuje i do budoucna, že systém je zvláštní. Umožňuje například zakroužkovaným politikům přeskočit jedničky na kandidátce. I v tomto ohledu mohou zákonodárci udělat nějakou změnu. Je to na nich.

Když si ale uvědomíme, třeba když se srovnává dejme tomu Plzeňský a Liberecký kraj, kde je rozdíl nejmarkantnější, tak v prvním případě má jeden hlas váhu dvojnásobnou oproti Libereckému kraji. Není to nefér?

Možná se to může zdát nefér. Může se zdát nefér i to, že náš nepřímý volební systém je nespravedlivý, ale je to prostě tak. Já jsem se podílel na rozhodování v minulosti a podepsal bych se pod svůj hlas, který jsem pod nález připojil.

Jednací řád

Jednání sněmovny v uplynulém volebním období bylo přehlídkou promrhaného času kvůli permanentním obstrukcím opozice. Měl by se změnit jednací řád Sněmovny – ostatně už se o tom diskutuje v povolebních jednáních – anebo by stačilo vrátit se k běžné parlamentní kultuře a respektovat současná pravidla?

Víte, nový jednací řád, to už je tak obehraná píseň. Nevím, co k tomu říci nového. Teď budou mít těsně po volbách poslanci možnost jednací řád zpřísnit, zpřesnit, zpřehlednit tak, aby k obstrukcím nedocházelo. Aby nedocházelo k několikahodinovým řečem o ničem, ale muselo by se to udělat hned po volbách, a dejme tomu s výhledem, že bude jednací řád platit až od příštího volebního období.

Čtěte také

Jednací řád měnit netřeba, stačilo by ctít dohody. Pořadí řečníků rozhodují vteřiny, říká předsedkyně Sněmovny

Máme autonomii parlamentu, Ústavní soud se v minulosti vyjádřil s respektem k této autonomii. Jednací řád je forma zákona a opět, je to na zákonodárcích.

A předpokládáte, že ti, kteří obstruovali, teď budou mít tendenci to změnit?

Já se obávám, že to zůstane tak, jak je. Zatímco těsně po volbách, když jsem pozoroval různé diskuse, byla vyjádření poměrně státnická, konstruktivní, až smířlivá – kolikrát mě to až překvapilo, s ohledem na předvolební vyjádření – tak myslím, že postupem času se vrátíme ke staré parlamentní kultuře. Prostě opozice se bude chovat kriticky a bude využívat obstrukce ke své práci. Ostatně, obstrukce patří k parlamentní kultuře. Nesmí se to s nimi přehánět.

Život je jinde

Jak složité je v rámci instituce, jako je Ústavní soud, zaujmout disentní stanovisko? Naposledy se to stalo v případu odškodnění za 17 let trvající nezákonnou exekuci, kdy většina vašich kolegů odmítla, aby se částka automaticky navyšovala podle inflace a životní úrovně. Vy jste to komentoval slovy, že život je jinde.

Já nejsem velký fanoušek disentní stanovisek. Bylo jich velmi málo, v porovnání s ostatními kolegy, za těch deset let, protože jsem vychovaný rutinní soudce a domnívám se, že zveřejňovat, že si myslím něco jiného, než rozhodla většina rozhodujícího tělesa, může tak trošku podrývat autoritu konkrétního soudu. Ale to je možná můj subjektivní pocit obyčejného soudce, který ještě před deseti lety soudil.

Jinak je ale disentní stanovisko velmi jednoduše uplatnitelné. Já jsem tak učinil právě v této kauze: Dospěl jsem k závěru, že skutečně život je někde jinde, když se přiznává odčinění za průtahy v řízení podle stanoviska Nejvyššího soudu z roku 2011 a nebere se do úvahy, že hodnota peněz se snížila od té doby o jednu třetinu. Těžko asi vysvětlíme lidem, kteří byli odškodněni před deseti lety a kteří fakticky dostali o třetinu více – nebo opačně, těžko vysvětlíme těm, kteří dostanou dnes o třetinu méně, že systém je spravedlivý.

Co končící ústavní soudce Jaromír Jirsa očekává od dalších jednání o platech soudců a ústavních činitelů obecně? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.