Nepřibližujte se k opuštěným tuleňům, prosí polští vědci. Můžete je tím zabít

Tulení mláďata jsou roztomilá a často na to doplatí

Ani velmi otužilé plavce touto dobou na polském pobřeží Baltského moře nepotkáte. Zato však můžete na plážích narazit na tuleně, kterým se na jaře rodí mláďata. Na záchranné stanici na poloostrově Hel teď mají plné ruce práce s mláďaty, kterým zvědavci vyplašili matky.

„Teď máme sedm mláďat. Každé je třeba krmit a pořádně prohlížet. Je to jako starat se o děti. Akorát že dítě vám řekne, že ho něco bolí, tuleň ne,“ říká výstižně mořská bioložka a pečovatelka Paulina Bednarková.

Osiřelá tulení mláďata jako děti i naříkají. Našli je lidé na různých místech polského pobřeží, některé z nich sotva před pár hodinami. Mámy jim buďto uhynuly, nebo je lidé vyplašili.

Čtěte také

„Tuleni se rodí na plážích. Lidé se s nimi chtějí vyfotit nebo je pohladit. Samice pak raději zachrání sebe než svá mláďata,“ vysvětluje odbornice.

Jestli mají přežít, musíme na ně být tvrdí

Mláďata si ve vykachlíkované tulení nemocnici nahřívají své bílé kožíšky pod infračervenými lampami. Za chvíli je čeká krmení. Nemá je kdo nakojit, takže dostanou rybí pastu.

Tulení nalezenci se vyhřívají pod infračervenými lampami

Paulina Bednarková s kolegy na to musí jít silou. Tuleně drží pevně mezi koleny a zavádí jim hadičku až do žaludku. Vypadá to trochu brutálně, ale jestli mají přežít, jiná možnost není.

„Když se narodí, váží mezi patnácti až sedmnácti kily. Po třech týdnech kojení jsou na šedesáti. Tady jsou stejně staří tuleni, kteří ale váží stejně jako novorozenci. Tak moc už zhubli,“

Čtěte také

Tulení apokalypsa

Jsme na poloostrově Hel, na záchranné stanici Institutu oceánografie Gdaňské univerzity. Vědci tady zachraňují divoké tuleně, vypouštějí do přírody také mláďata z vlastního chovu.

Díky podobným snahám se populace tuleně kuželozubého začala zase zvyšovat. To se ale nedávno změnilo. „Poslední dva roky se růst populace najednou zastavil. Děje se něco znepokojujícího. Loni se našlo dva tisíce mrtvých zvířat,“ varuje Paulina Bednarková.

Paulina Bednareková při krmení podvyživených tuleních nalezenců

Hlavním nepřítelem tuleňů je rybolov. Ujídají rybářům úlovek, zaplétají se přitom ale do sítí. Vliv má také znečistěné životní prostředí.

Myslete na tuleně a myjte ekologicky

„Tuleni mají v tkáních velmi vysokou koncentraci těžkých kovů. Samice jsou pak neplodné nebo rodí mrtvá či deformovaná mláďata,“
Na dně Baltského moře jsou totiž potopené tisíce tun zbraní z druhé světové války, včetně chemických. Tuleňům vadí také mycí prostředky.

„Po celé pobřežní linii ústí mnoho řek. Takže vliv má i to, že někdo ve Varšavě vyhodí do vody odpad nebo umyje v řece auto. Kdekoliv lidé bydlí, měli by odpovědně vybírat mycí prostředky a snažit se jich používat co nejméně,“ prosí Paulina Bednarková.

A na mysli má i Čechy. Mezi hlavní přítoky Baltského moře totiž patří také řeka Odra, která pramení u Olomouce.

Ne každé mládě zachráníme

Na osvětu se tady na záchranné stanici také zaměřují. Lidé se například mohou přijít za symbolické vstupné podívat na krmení stálého stáda. Tuleni vyvádějí ve vodě psí kusy, plácají se ploutvemi do břicha a panáčkují, aby si zasloužili rybu.

Tuleni, kteří se nemohou vrátit do volné přírody, předvádějí návštěvníkům záchranné stanice, co dokážou

Návštěvníci se přitom dozvědí, jak se chovat, když na tuleně na pláži náhodou narazí. „Pamatujte si, že je to jeho přirozené prostředí,“ radí odbornice. „Nechoďte blíže než na padesát metrů a mějte psy na vodítku. Můžete-li udělat fotku, pošlete nám ji,“ prosí.

Čtěte také

Práce tady je náročná a ne každé mládě, které se sem do tulení nemocnice dostane. Paulina Bednarková by ale neměnila.