Neplýtvejme jídlem, vyzývá Pavel Maurer
Jídlem se celosvětově nehorázně plýtvá. Ačkoli Češi ze srovnání vycházejí dobře, stále je co zlepšovat. Pavel Maurer považuje plýtvání jídlem za neohleduplnost: k hodnotám, penězům i planetě.
Nedávno jsem byl v kuchyni jedné milé restaurace v Plzni. A když jsem se chtěl vyfotit s šéfkuchařem, zahlédl jsem na zdi nástěnnou černou tabuli, na které byla bílou křídou namalována lebka se zkříženými hnáty a nad ní výstražný nápis: „Třídit pečivo!“
Tak to víte, současně mne polilo horko, ale i pocit blaha. Je to přece tak jednoduché – stačí pouze oddělit chleba od bílého pečiva, rohlíků, housek, co se dávají hostům na stůl k zakousnutí. Šetrný hospodář v této restauraci prostě jen chce rozdělit pečivo na to, co se dá použít třeba do strouhanky a pak na zbytky, které odebírá nedaleká farma pro dokrmování zvířat. Musí být pochopitelně zachována pravidla základní hygieny. Recyklovat nakousnutý rohlík – to už zase není tak úplně jednoduché a podle předpisů by měl raději skončit v koši.
Důvod plýtvání jídlem? Netrpíme hladem, myslí si Pavel Maurer
Neplýtvat, to neznamená jíst plesnivý chleba a prošlé jogurty, připomíná Pavel Maurer. Jak ovšem tento milovník dobrého jídla připomíná, i spousta dobrých surovin končí v koši.
Ovšem pokud jde o pečivo, které může být ještě dále tepelně zpracováno, zhodnoceno, je dobře, že dostane druhou šanci namísto nesmyslného plýtvání. Líbí se mi ta výstražná lebka pro personál, protože i taková kreativní maličkost vychovává k ohleduplnosti vůči hodnotám, penězům a ve svém důsledku k celé naší planetě.
Podle statistik z posledních let dokážeme vyhodit, znehodnotit nebo nechat zkazit asi třetinu všech potravin na celém světě. Tento globální průměr nám ovšem hodně kazí Severní Amerika, kde se číslo vyplýtvaného jídla a surovin blíží k neuvěřitelným 45 procentům. To už je opravdu na pováženou. Nicméně, kdo z vás někdy byl v Americe, dobře ví, že oni si tam na talíři potrpí na skutečně obří porce ve srovnání s našimi evropskými zvyklostmi. Často se to prostě nedá sníst. I když si objednáte malou kávu, tak vám v USA naservírují skoro dvě deci.
V rozvojových zemích se naopak vyhodí pouhých 6–11 kg potravin na člověka ročně. Pro rozvinuté země tento údaj činí 95–115 kg vyhozených potravin na hlavu. My, Češi, jsme v rámci Evropy docela spořádaní – naše údaje hovoří o 81 kg znehodnoceného jídla ročně na hlavu, zatímco průměr celé Evropské unie činí 173 kg vyhozeného jídla na jednoho člověka ročně. To jsou čísla k zamyšlení, a je dobře, že naše země není v této oblasti úplně na chvostu.
Také je moc dobře, že recyklací a šetřením surovin se zabývají restauratéři, kuchaři a vůbec lidé kolem potravin. Zkuste si někdy sami vypěstovat jednu bramboru nebo česnek a pak určitě pochopíte tu lebku zkříženými hnáty v kuchyni.