Neokoukaná tvář je někdy výhoda. Lidé vidí příběh, ne herečku, říká Barbora Váchová o roli Gerty Schnirch

Studovala jste na katedře činohry pražské DAMU. Jak moc se naše laická romantická představa o herectví liší od reality?

Čtěte také

Mezi dvěma národy. Film Gerta Schnirch vypráví o mladé dívce, které vstoupí do života válka

Tak ono to je krásné. Jinak bychom to nedělali, protože to často víc bere, než dává. Ale ten vztah k tomu je tak silný, že si vlastně nedokážu představit, že bych bez toho mohla být. I když často přemýšlím, že už bych s tím skončila, protože peníze to zrovna nevynáší. Laická veřejnost si často myslí, že se máme jako prasata v žitě, ale není to ani zdaleka pravda. Takže vlastně zbývá jen radost z toho povolání.

Nejde mi ani tak o úspěch, jako spíš o to, když člověk odvede nějakou práci – ať už nazkouší inscenaci, natočí film nebo něco jiného – a pak přijdou hezké reakce. To je pak naplňující.

Jak moc je člověk během studií na DAMU udržován v bublině výjimečnosti?

Myslím, že je to hrozně velká bublina. V něčem je to krásné – když člověk v těch osmnácti, dvaceti v tom je a má konečně pocit, že něco dokázal. Žije v takovém mikrosvětě kolem Řetězové a Karlovy ulice v té nejkrásnější metropoli na světě a dělá divadlo.

Ale to prozření je pak docela šílené. Já jsem měla štěstí, že jsem šla do divadla, které jsem chtěla a kde jsem spokojená. Pak přišla i krásná role Gerty, ale ta práce jde ve vlnách. Když je období, kdy nic není, člověk má pochybnosti a rozplyne se představa, že už jsem to dokázala tím, že jsem vystudovala DAMU. Pak je to docela náraz. Myslím si ale, že mám ještě docela štěstí, že to není až tak extrémní.

Jak moc se umělecké školy v současné době zaměřují na sebepropagaci?

Na škole vám tohle nikdo neřekne. Vlastně bych si přála, aby se to vůbec nemuselo řešit. Já rozhodně žádnou svoji propagaci třeba na sociálních sítích nemám, upřímně je mi z toho úplně zle. Je mi nepříjemná představa, že je to součást herecké práce. Zatím to úspěšně bojkotuju, ale myslím si, že kvůli tomu přicházím o zajímavé příležitosti.

Čtěte také

Svoboda vypravěčství je mi vlastní, a ta je možná jen se smyšlenými postavami, říká spisovatelka Kateřina Tučková

Žijeme v době, kdy počet followerů na Instagramu určuje míru šance na to, dostat roli. Tím nechci říct, že ten, kdo dostane nějakou dobrou roli, nutně nemá talent, ale určitě to hraje roli.

Když se člověk podívá ven, jak to mají agenti jednotlivých herců připravené a jak strategicky postupují, nepřijde vám škoda, že český herecký svět na to ještě nepřišel?

Asi ano, ale já jsem v tom taky. I já pořád ještě žiju v naivní romantické představě, že stačí talent a role si nás najde. Neumím se prodávat, castingy a vše okolo, je pro mě utrpení – pořád dokola dokazovat, že na to mám.

Mimo záběry musí být na place i legrace, jinak bychom všichni měli celou dobu depku.

Vám se to ale podařilo. Dvoudílný film Gerta Schnirch podle knihy Kateřiny Tučkové se dostane na obrazovky na podzim. Četla jste knihu už předtím, nebo detailně až potom, co jste roli získala?

Během castingu. Kamerové zkoušky trvaly tři měsíce, takže to bylo celé hodně dlouhé období naplněné silnou směsí pocitů. I když to ale není role radostná, pro herce je to vlastně pozitivní, protože má co hrát a čím se zabývat – má k dispozici hodně materiálu, který může zpracovávat.

Čtěte také

iROZHLAS

Myslel jsem, že jsme se posunuli. Politici by měli přestat křičet, říká Mašín k sudetským Němcům

Pro mě to vlastně byla radostná práce. Nemusela jsem nic složitě hledat nebo vymýšlet, všechno tam bylo a já jsem to jenom brala a podle sebe zpracovávala.

Režisér Tomáš Mašín mluvil o snímku v mnoha rozhovorech. Mluvil také o obsazení titulní role neznámou tváří. Ono to ale může být i výhoda, že se zničehonic objeví Barbora, protože člověk se bude tím pádem víc soustředit na Gertu.

Myslím si, že to tak je. Divák tam nevidí tu několikrát okoukanou tvář, vidí mě a nespojuje si mě s ničím jiným. Takže pro ně můžu být víc Gerta než herečka ztvárňující Gertu.

Do role Karla, nejbližšího člověka Gerty, obsadil Tomáš Mašín Oskara Hese. Jak se vám s ním hrálo?

Oskar je skvělý parťák. Je s ním sranda, což je při natáčení takovéhoto snímku nesmírně důležité. Mimo záběry musí být na place i legrace, jinak bychom všichni měli celou dobu depku. A Oskar přesně takový člověk je – zábavný, talentovaný a zároveň pokorný.

Jak se Barboře Vlachové hraje v Ústí nad Labem? A co je její vysněná role? Poslechněte si celý rozhovor.