Není kuře jako kuře. Některé vám nemusí vonět, tvrdí Pavel Maurer

17. leden 2015
Glosa Pavla Maurera

Kuře nám poskytuje celé své tělo, nejen stehýnka nebo prsíčka. Francouzští gurmeti si pochutnají na hřebíncích nebo kohoutkovi na víně, jiným zas stačí vejce, připomíná Pavel Maurer. Proč podle něj některá kuřata nevoní právě libě?

Dnes si něco povíme o kuřatech, slepicích a drůbeži vůbec. Kuřata patří bezpochyby k nejoblíbenějším masovým pokrmům na světě. Netroufám si ani odhadnout, kolik miliard kuřat se na naší planetě každý den sní. Ale bude to určitě vysoká velehora.

Zajímavé je, že jejich obliba nebyla obvyklá na všech kontinentech. Podle jedné studie časopisu National Georaphic začaly být slepice populární například v Americe hlavně s příchodem černých otroků ze západu Afriky. Ti si je brali s sebou na strastiplnou cestu přes oceán a bylo to zpočátku jejich hlavní jídlo.

Běloši touto drůbeží nejdříve pohrdali, ale časem přišli kuřatům a slípkám také na chuť. Především pečené kuře se stalo velmi rychle oblíbenou a vyhledávanou pochoutkou.

Čtěte také

Připomeňme si, že slepice je člověku užitečná nejen na talíři, ale během celého svého krátkého života. Její chov nedá moc práce. Slepice se o sebe postará celý den sama. Sezobne v okolí kdejakého broučka, slimáka, klíště, housenku nebo červíka, a tak chrání přirozeným způsobem zahrádku před škůdci. Pak také vděčně zkonzumuje prakticky všechno, co hospodyni zbude po obědě. Pravidelně se vám odvděčí i několika vajíčky týdně.

Kuře se dá zpracovat na tisíce způsobů, příprava je jednoduchá, maso měkké a lehce stravitelné. Silný slepičí vývar má prý skutečně léčebné účinky. Za mého dětství se říkalo, že polévka Meresjevka vás vždycky postaví na nohy, ale to už je spíše historka pro čtenáře knihy Příběh opravdového člověka.

Pavel Maurer ve studiu Reginy

V Asii mají v oblibě fritované pařáty, francouzští gurmeti milují kohoutí hřebínky, pochopitelně kohoutka na víně, ale umí třeba i skvělá kuřecí jelítka. Kuře nám pokorně poskytuje celé své tělo. Někdo má rád i jeho jemné žeberní kůstky.

Kamarád na vojně se jednou vsadil, že sní na posezení celé pečené kuře i s kostmi. Vyhradil si pouze právo, že největší stehenní kost si může trochu rozmlátit kladívkem. Vyhrál.

Musím však připomenout, že produkce kuřat je dnes gigantická. Jejich maso někdy nevoní libě, protože nebyla dobře krmena. Většina kuřátek z našeho talíře nikdy neviděla skutečné slunce a moc toho nenaběhala. Myslete na to, když vybíráte, od jaké producenta si drůbež odnesete domů. Není kuře jako kuře.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio