Nemůžu hrát úplného blbce, odsoudit ho. Musím se za něj postavit, říká Miroslav Krobot o své nové roli

Co jste věděl o operní režii, než jste se pustil do ztvárnění Mozartovy Kouzelné flétny?

Nevěděl jsem nic. Trošku jsem se toho bál, protože ta technologie je přece jenom malinko jiná. Tak jsem se chodil tajně koukat. Schoval jsem se v Brně v Janáčkově divadle ve tmě a koukal se, jak se to dělá. Už nevím, co to bylo, ale viděl jsem, že je tam dirigent s klavírem…

Čtěte také

Bál jsem se, aby to nebylo blbý, říká Miroslav Krobot o představení Honey. Dejvické divadlo se v něm spojilo s Cirkem La Putyka

Aranžovací zkoušky pro mě byly zajímavé – nejsem vůbec zvyklý aranžovat na hudbu. Bylo to pro mě úplně nové, ale svým způsobem výzva, takže v pohodě.

Film Kdyby raději hořelo bude mít teď pražskou premiéru, vy v něm hrajete hlavní roli. Máte pro svou postavu pochopení?

Musím o tom přemýšlet ze dvou stran. První je můj osobní postoj, kdy s ním nesouhlasím. A druhý je profesní, herecký, kdy ho musím obhájit. Musím si nějakým způsobem najít cestu k tomu, aby bylo jeho jednání logické a aby to nebylo falešné. Nesmím hrát úplného blbce, já ho nesmím odsoudit. Já se za něj musím postavit. A to se ve mně trošku tluče.

Je to velmi zajímavá postava, to byl vlastně taky důvod, proč jsem na to přistoupil. Pravda je, že několik takových lidí ze svého okolí znám. Tyhle postoje mi nejsou úplně cizí.

Pojďme si říct něco o klišé a o tom, jak jim nepodlehnout.

Docela programově se tomu bráním, protože je to vlastně nuda. Chodit do práce a dělat pořád to samé. Když jsme před chvílí mluvili o té opeře – je to pro mě nové, a tím, že je to nové, to nemůže být klišé. To je takový postup, který racionálně volím, abych se tomu vyhnul.

A teď jste ve stadiu, že děláte jenom věci, které chcete vy? U kterých máte pocit, že vás někam posunou?

Dělám věci, které opravdu mám rád. Které jsem třeba nějak přeskočil nebo vynechal a chtěl jsem je dělat. Protože mám pocit, že v divadelní režii, což je pořád můj hlavní obor, jsem velkou většinu už udělal. Ale třeba mám pořád v hlavě Lišku Bystroušku, která se mi hrozně líbí a je to pro mě takový zapomenutý titul. A takových věcí je ještě pár. Nebo jsou to věci, které jsou rozpracované z minulosti a nejsou dokončené.

Čtěte také

Vina? Inscenace Dejvického divadla v režii Ivana Trojana má divákům zrcadlit jejich vlastní životy

Váš nový film se pracovně jmenuje Šnajdr. Řekl jste, že jste v něm na dvou větvích mezi zábavou a zodpovědností. Co ta zodpovědnost představuje?

Myslím, že je to třeba schopnost omezit svoje vlastní ambice ve prospěch někoho druhého. Takhle jednoduše. V tom filmu je to i takhle postavené. Teď je otázka, jakým způsobem to udělat, má to několik možností. Postava, kterou hraje Pavel Šimčík, k zodpovědnosti nějakým způsobem dospěje, ale je velká otázka, jestli se musí nebo nemusí vzdát hravosti.

Dojít k zodpovědnosti je asi těžké, ne?

Určitě. Ono obecně se vzdát něčeho příjemného, něčeho, co mě těší, ve prospěch něčeho, co třeba není tak zábavné, je těžké. To je dneska asi taky docela zajímavé téma.

Jak je v představeních Miroslava Krobota důležitá improvizace? Kdy se na jevišti stydí? A co ho baví na finské kultuře? Poslechněte si celý rozhovor.