Německo slavilo pádem kostek domina
V Berlíně se po dvaceti letech opět bourala zeď. Tentokrát se však k zemi nezřítila betonová obluda, která rozdělovala Německo i celý kontinent, ale tisícovka umělohmotných kousků domina. Ty různými motivy souvisejícími se svobodou a demokracií nazdobily tisíce dětí, které totalitu nikdy nezažily.
"Úplně nahoře je takový velký slunce a na jednom z jeho paprsků sedějí dva lidičky, který se držej za ruce a maj zelený čepice," popisuje Olivia Galupová, spoluautorka jedné z tisícovky kostek historického domina. Právě ona je produktem sjednoceného světa bez zdí - máma Johana je Češka, táta Schon Američan a celá rodina žije v Berlíně.
"Pod sluncem jsou dva kameny, mezi nima červené číslo 89 a pak hodně lidí, který se dívaj na druhou stranu za zdí," pokračuje v popisu své kresby Olivia Galupová.
Olivia, nazývaná českým okolím Olivka, má o životě před pádem zdi na nesprávné straně nechvalně proslulé stavby docela dobrou představu. A to i navzdory tomu, že ve škole téma berlínské zdi ještě neprobírali.
"Lidi, který byli na téhle straně, nechtěli, aby někdo šel ze země pryč, protože jinak by se už nevrátili, a proto nikdo nemohl odejít," vysvětluje svou představu Olivia Galupová. "Všude stály domy, kde byla policie a stráže. Když se někdo přiblížil, tak ho mohli zastřelit."
Kancléřka Angela Merkelová zmínila v projevu u Braniborské brány nutnost mluvit o totalitní minulosti s příslušníky generace, pro které jsou výložní doložky nebo fronty na banány stále něčím nepochopitelným. Johana, máma Olivky, se o to poctivě snaží, ale naráží na problémy s vysvětlováním určitých věcí.
"Hodně mi vadilo, že jsme nemohli cestovat, což se snažím pořád vysvětlovat. Opakuji, že nejde o nic normálního, že si dnes můžeme objednat na únor letenky do Londýna a letět za kamarády," říká k tomu Johana Galupová. "Materiální věci ale člověk nedokáže přiblížit, protože svět se změnil a mezi tím, co jsme měli my, a tím, co mají oni, je velký rozdíl," říká nakonec.
