Nemají vůbec nic, ale kávu uvaří rádi. Poslední obyvatelé Jampilu nedlouho po osvobození chtějí žít zase normálně

Od paní Marie jedeme s jejím manželem hledat další lidi, kteří přežili. Nalevo, napravo. Už víme. Paní Ljuba mi ukazuje poškozený strop. „Tak tady žijeme,“ říká. Naštěstí mají generátor, kterým pumpují vodu, na střeše je provizorní krytina.

Nic nezůstalo, ani střecha

Poškozené jsou i stropy v obývacím pokoji a v ložnici. Střecha není, jen ohořelé trámy. Mají tu i věci od sousedů, které jim tu nechali, když utíkali, třeba televizi nebo elektroniku.

Příprava kávy|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Omlouvají se, že nemají nic k jídlu. Kávu ale uvaří. Mají tady nádherný skleník, který byl také zničený, ale už je spravený. Myslel jsem si, že v něm pěstují okurky a rajčata, ale je plný kaktusů a sukulentů.

Čtěte také

Charkovský palác zažil hned několik útoků ruské armády. Vidět zblízka stav ruin je pro silné povahy

Krytinu už koupili, teď ji zbývá jen položit, pokud se zadaří sehnat dřevo na trámy. Dřeva je tu dost, ale jestli se podaří sehnat někoho, kdo by ho zpracoval, nevím. Tady někde jsou i legendární raketomety HIMARS. V neděli je místní lidé viděli poprvé v životě. Prý to byla fantastická podívaná.

Elektřinu? Nemáme

Pět měsíců tu byla ruská vojska, přesněji řečeno oddíly luhanských separatistů. Paní Ljuba si nestěžuje. Další žena, paní Marie, dodává, že se na rozdíl od Burjatů nebo kadyrovců chovali docela slušně. Asi s nimi má špatnou zkušenost. Ljuba říká, že měli štěstí, protože u nich nebyli.

Půl roku, od 19. dubna, jsou bez elektřiny. Krávy a husy tu chodily volně kolem, protože přišly o kravíny, chlévy a stáje, nebo je jejich majitelé pustili ven, ať se zachrání poté, co sami odjeli.

Syn paní Ljuby Sergej názorně popisuje, co se dělo, když na jejich dům dopadla střela. Přesně nevědí, co to bylo, ale ví jistě, že raketa to nebyla. Ta by dům roznesla a nezůstalo by z něj vůbec nic. V tomto případě utrpěla pouze střecha.

Lepší sklep

Sergej říká, že přes vesnici Jampil stříleli z obou stran: z jedné strany Ukrajinci, z druhé Rusové. Prý to bylo strašné, protože jim něco neustále létalo nad hlavou a padalo to i do sousedních dvorů. V nejhorším momentu se schovali u sousedů, kteří měli lepší sklep. Tam přečkali a přežili. Ve sklepě žili dva měsíce.

Čtěte také

Sklep plný domácího jídla, práce a modlitba pomáhají některým překonat hrůzy války na Ukrajině. Ale i pokud je někde klid, je to jen dojem

Sergej mi ukazuje, co vše tu našel. Torzo nebo kostra pravděpodobně rakety, kazetové bomby, kterou si tu schovali jako smutný suvenýr. Ukrajinská armáda Jampil osvobodila 30. září. Paní Ljubě se několik dní před tím zdál zvláštní sen. Viděla v něm bílého holuba, a protože má sedm koček, vstala a šla se podívat.

To vše se jí zdálo, ve skutečnosti nevstala, i kočky se jí zdály. Nechtěla, aby holuba sežraly. Potom ale uviděla, jak se kočky s holubem spřátelily, a řekla si, že je to asi dobré znamení. A bylo, protože za pár dní přišli Ukrajinci a Rusy odtud vyhnali.