Někteří polští vězni sedí doma, ale musí nosit náramek

25. březen 2010
Zblízka

Jaké to je, být vězněm ve svém vlastním domě? Už půl roku nosí někteří odsouzení v Polsku elektronické náramky. Odpykávají si tak lehký trest formou domácího vězení. Polsko tím řeší nedostatek míst ve věznicích a šetří náklady na jednoho vězně.

„Takto vypadá náramek, který má odsouzený buď na ruce nebo na noze. Je gumový, ale uvnitř jsou ocelové pásky a optický kabel,“ ukazuje mi Mariusz Makowski předmět, který vypadá jako větší hodinky. Sedm dní ho v rámci testování nosil novinář Julius Czwieluch.

„Na začátku jsem si myslel, že to nebude problém. Prostě budu sedět doma a nikam nepůjdu. Ale pak nastal obrat. To, že nejsem úplně svobodný a pořád si hlídám čas, mě šíleně deptalo,“ svěřuje se mi reportér týdeníku Politika.

„Pokud někdo přetne elektronický náramek a sundá si ho, okamžitě se to dozvíme. Monitorovací zařízení v bytě odsouzeného je napojené na telefon a počítač, který je u nás v centru,“ vysvětluje mi Makowski. Pohyb vězňů sleduje na monitorech pan Michal: „Tady vidíme vše. Jakékoliv porušení pravidel domácího vězení, ztrátu signálu, jestli se odsouzený opozdí a není ve stanoveném čase doma.“

Každý vězeň s náramkem má totiž jasně daný čas, kdy musí být doma. Jinak si může dělat, co chce. „To je nejdůležitější. Člověk může pracovat, dál živit rodinu, být se svými dětmi, starat se třeba o nemocnou matku. Nezpřetrhá své vazby. Musí však striktně dodržovat pravidla trestu,“ říká mi šéf celého projektu Pawel Nasilowski.

Většina vězňů musí být doma od sedmi večer do sedmi ráno. „V okamžiku, kdy by se zpozdil více než patnáct minut, začne nám to blikat zeleně, poté žlutě a nakonec se objeví červený alarm. Záleží na délce zpoždění,“ dodává Makowski, šéf monitorovacího centra.

Panuje tady klid. Jen na monitorech se hlídají jména a čas. „Odsouzenému nevoláme, ale vše vidí také soudce a ten už se s vězněm okamžitě spojí a žádá vysvětlení, proč nebyl ve stanoveném čase doma,“ upřesňuje pan Michal. A kolega u druhého monitoru může vyslat na místo hlídku. „Nejčastěji naše patroly reagují na narušení systému, když vězeň nedodrží nařízený časový harmonogram domácího vězení,“ dodává Nasilowski.

Zatím jen šest odsouzených porušilo pravidla trestu a skončilo znovu za mřížemi. „Jejich vysvětlení byla hodně naivní. Jeden muž tvrdil, že musel pomoct sousedovi vykopat auta ze závěje, druhý se údajně opozdil kvůli zácpě ve městě. Tři osoby jednoduše roztrhly elektronický náramek a opustily místo, kde měly být. Okamžitě se tak vrátily do klasické věznice,“ dodává Makowski.

Systém domácího vězení za pomocí elektronických náramků funguje v Polsku půl roku. Jak je s ním spokojen šéf projektu Pawel Nasilowski z ministerstva spravedlnosti? „Po technické stránce se systém osvědčil. Teď však připravujeme novelizaci zákona, který vymezuje, kdo má a nemá nárok na domácí vězení. Ukázalo se totiž, že současná legislativa je zbytečně přísná,“ přiznává Nasilowski.

Proto také nosí elektronický náramek jen pět desítek osob, mělo jich být už pět set. Na domácí vězení totiž nemají nárok recidivisté a vězni, kteří mají strávit za mřížemi ještě více než šest měsíců. „Teď ovšem navyšujeme hranici na dvanáct měsíců, protože lidé odsouzení na rok nejsou zločinci, kteří musí být izolovaní od společnosti. Měli by mít možnost využívat domácí vězení s elektronickým dozorem,“ doplňuje šéf projektu.

Od roku 2012 by mělo v Polsku náramek nosit sedm a půl tisíce vězňů. „Nápad je skvělý, praxe zatím kulhá. Ale až se změní zákon, bude to lepší. Kdybych někdy v životě udělal chybu a měl jít za mříže, chtěl bych raději obojek než klasické vězení,“ dodává na závěr novinář Julius Czwieluch.

autor: pev
Spustit audio