Nejnenáviděnější vězení na světě čeká na svůj konec

Zámek masivní brány zaklapl. Právě jsme vstoupili do tábora číslo 5 na základně Guantánamo, jednoho z nejostřeji střežených objektů nejenom v Americe, ale zřejmě na celém světě. "Je to zařízení pro sto vězňů s maximální ostrahou," vysvětluje velitel této části. Jméno z bezpečnostních důvodů neříká, ale ochotně mne provádí celým areálem a odpovídá na moje otázky.

Každá cela má velmi úzké ale vysoké okénko, záchod a umyvadlo. Háčky na oblečení jsou bezpečnostní. Pokud na ně zavěsíte víc než 20 kilogramů, ohnou se. To pro případ, že by se vězeň chtěl oběsit. I kdyby se o to přece jen pokusil, neměl by na to moc času. Dozorci totiž musí každého zadrženého zkontrolovat nejméně jednou za tři minuty. Šipka na posteli ukazuje směr k Mekce, aby vězeň věděl, kterým směrem se má modlit.

Obyvatelé tábora číslo 5 se dělí na dvě skupiny. Vzdorující vězni nemají právo sledovat televizi. To jsou třeba takoví, kteří protestují proti svému zadržování jedním z mála způsobů, který jim zbývá: metají například po dozorcích výkaly. Jejich strážci proto nosí ochranné plexisklové štíty na obličej.

Ti, kteří se podrobují režimu a dozorce nenapadají, mohou sledovat tři hodiny týdně jeden ze čtyř vybraných televizních programů nebo film na DVD. Mohou si také půjčovat knihy a časopisy. Podstatně volnější režim panuje v oddělených táborech číslo 4 a 6, kde jsou méně nebezpeční vězni, kteří spolupracují.

Dozorce mi ukazuje vzdělávací místnost, kde se mohou vězni učit třeba anglicky nebo navštěvovat oblíbené kurzy kaligrafie. Kromě toho se mohou prakticky neomezeně shromažďovat ve společných prostorách a hrát míčové hry, především velmi oblíbený fotbal.

Mohou si půjčovat z 15 tisíc svazků v knihovně, stovek filmů na DVD, každý den mají na výběr ze šesti jídel a k dispozici mají zdravotní středisko vybavené nejmodernějším zařízením. Velitel celého vězení admirál Thomas Copeman se proto netají jistou hořkostí nad tím, jak špatnou pověst Guantánamo má v celém světě.

"Je to frustrující, protože na Guantánamu nedošlo k žádným prokázaným případům mučení," říká admirál Copeman. Jenže kdykoli se píše o tom, jak někoho CIA mučila, sáhnou média po starých záběrech pořízených v původním táboře X-Ray v prvních čtyřech měsících roku 2002.

První tábor se od té doby vůbec nepoužívá a v těch později postavených už panují zcela jiné poměry. Ale to už se do prý médií nedostane. "Každý vězeň, až na jednu nebo dvě výjimky, má také svého civilního právníka. Někdy i celý právní tým," zdůrazňuje admirál Copeman.

Jenže taková situace je dnes v roce 2009. Vláda prezidenta Bushe ještě před několika lety tvrdošíjně upírala vězňům z Guantánama právo na civilní soud. Rouška tajemství, která celé zařízení na odlehlé základně v Karibiku zahalovala, přímo provokovala nevládní organizace zasazující se o lidská práva. Těžko se divit, že se právě z Guantánama stal pro mnoho lidí po celém světě symbol americké zpupnosti, kterého se snaží nová vláda prezidenta Obamy zbavit.

A když se i dnes zeptám na ty nejprominentnější vězně, kteří mohou poskytnou nejzajímavější informace a které CIA vyslýchala kontroverzními extrémními metodami, dostává se mi od velitele Copemana, stejně jako jeho podřízených, stále stejné odpovědi. O nich se prostě nesmí mluvit. Nikdo tedy neví, kde přesně jsou.

Pokud vyjdou plány prezidenta Obamy, přestane vězení na základně Guantánamo za několik měsíců existovat. To ale neznamená, že zmizí jako symbol porušování lidských práv z myslí mnoha lidí po celém světě.

Vít Pohanka bude ve středu 9. září Hostem Lucie Výborné. Prostřednictvím rozhlasových linek z USA a také v následném on-line rozhovoru bude mluvit především právě o své nedávné návštěvě základny Guantánamo.